Marie už od gymplu snila o tom, že vystuduje ekonomku, bude dělat zahraniční obchod, cestovat a poznávat svět. Byla pyšná, když hladce zvládla přijímačky, dokonce jako dvanáctá z té obrovské řady zájemců. Šlo jí to a zkoušky dělala za jedna nebo za dvě. Teď ji čekala makroekonomie. Celé dny ležela v přednáškách a hltala tu bichli od Samuelsona a všechny ty poučky a grafy. Dokonce navštívila doplňující přednášku toho sebestředného prof. Klause. Už dávno nebyl pro mladé bohem, ale spíš raritou. Připravovaly se s kamarádkou Petrou. Konečně nadešel soudný den a Marie byla dost nervózní. Ale dopadlo to dobře, slušné otázky a nervozita po prvních slovech opadla. Zkoušející ji pochválil a dostala za jedna. Zato Petra měla smůlu a čeká ji opravný termín.
Když to Marie radostně oznamovala rodičům, byli pyšní, a hned ji nabádali, aby si někam vyrazila, když týdny jen ležela v knihách nebo se z nich zblázní. Měla takovou radost, že je poslechla, vzala si ty nové šaty a zavolala Petře. Ta však zněla v mobilu smutně, na zábavu vůbec neměla náladu, a tak Marie vyrazila do studentského klubu sama. Bylo tam plno a hrála tam studentská kapela. Objednala si Frisco a trochu si zatančila. Pak si k ní přisedl sympatický blonďák, představil se jako Martin. Povídali a Marie pookřála. Když si přinesla další Frisco, chtěl jít Martin tančit. Marie mu řekla, aby chvilku vydržel, že si musí odskočit. Za chvilku byla zpět, napila se a vyrazili spolu na parket. Prášek extáze (MDMA) se v jahodovém Fisku rozpustil a těch pár kapek GHB také nebylo vůbec cítit. Nebo to byl ketamin? To už dnes nikdo nezjistí. Marie tančila a z hlavy pomalu vytěsňovala zákon nabídky a poptávky a její elasticitu. Svět byl krásný, aby ne, když má tu makroekonomii. Po hodině už byl parket mírně v mlze, hlava se jí trochu točila a tak Martin navrhl, že by měli jít trochu na vzduch. Souhlasila.
Probral ji až ranní červnový chlad. Seděla sama na lavičce v Riegrových sadech a matně vzpomínala, jak se tam vzala. Zkontrolovala kabelku, peněženka, doklady i mobil tam byly, oddechla si. Bylo jí to divné, ale vydala se loudavě na cestu k domovu. Tam se osprchovala, a když odhazovala kalhotky do koše s prádlem, ani si nevšimla dvou větších fleků. Rodiče jí ráno nic nevyčítali, byli rádi, že dcera na chvíli vypadla od knih.
Zasloužené prázdniny. Marie se chystala s Petrou do Chorvatska a těšily se obě. Průzračná slaná voda a trochu se opálí. Ale čtrnáct dní před plánovaným odjezdem se s Marií začalo dít něco divného. Ranní nevolnosti, zvracení. Zprvu to přičítala nevhodné stravě, ale Petra si z ní dělala legraci, že to vypadá, že je v tom. A řekni mi z čeho, zlobila se Marie. Nicméně po čase si koupila těhotenský test a pak i druhý a třetí. Všechny ukazovaly dvě čárky. Gynekoložka to jen potvrdila.
Sama byla zmatená a nejhorší to bylo říct rodičům, nevěřili jí, že žádného kluka nemá. To do tebe vstoupil duch svatý, vyčítali ji. Plakala a zdálo se jí, že se jí zhroutil svět. Nepochopili ji a tak se stala samoživitelkou. Do roka se jí narodil světlovlasý chlapeček. Vozila ho v kočárku a často nostalgicky kolem VŠE. Na Churchillově náměstí se vždy podívala na sochu toho přihrbeného starce. Vzpomněla si hořce, že on sliboval jen práci pot a slzy.