Jak bude vypadat budoucí totalita? Nepochybujte o tom, že nějaká bude. Poklidná demokratická společnost totiž dráždí. Dráždí lidi, kteří usilují o moc nebo peníze a postupně o obojí. Dráždí různé skupiny i svou zranitelností a relativní bezbranností. Ta vyplývá z rozsáhlé palety práv a svobod a z toho, že rozhodovaní k akci je těžkopádné a složité. Pluralita názorů a priorit vede k bezbřehým diskusím a zpochybňováním již dohodnuté akce. Názorová polarizace v zavedených demokraciích se často blíží plichtě. Jisté východisko představují většinové rozhodovací systémy. Dráždí tedy i svou neschopností. Navíc občané zhýčkaní svobodou si ji po čase přestanou vážit, berou ji jako něco samozřejmého a své vládě spíše nadávají. Demokracie má však i své zákonné pojistky, které znemožňují mocenským skupinám provést puč a zmocnit se moci násilím. To ostatně jistí i zahraničně politické vazby. Když to tedy nebude násilím, jak to bude? Bude to vítězstvím ve volbách po masivní masáži mozků? Možná. Ale existuje ještě jedna varianta téměř neomezené moci, která může být nezávislá na volebních výsledcích a struktuře státu. Říkáte si, že to není možné a kdo by měl takovou moc? Jen se zamyslete, vždyť takové moci jsme již svědci dnes. Jsou to média, kdo ji má. Ne nadarmo se jim říká sedmá velmoc. Je jen málo událostí, které poznáme z osobní zkušenosti. Ve všem ostatním jsme odkázáni na informace médií. Podívejme se na naši mediální scénu. Není problém nějakého politika takřka přes noc udělat a jiného, nebo téhož později, zase uštvat a zničit. Stačí masáž dobře cílených reportáží a článků, vytáhnout fakta, pokud možno s časovým odstupem, aby přímých svědků bylo pomálu. Vše pod hlavičkou boje proti korupci a ve jménu svobody informací. To je přece ušlechtilé a každý tomu musí zatleskat. Řadový občan nemá žádné jiné informace, než ty, které mu předestřou média. Již starý lišák Goebbels dobře věděl, že "stokrát opakovaná lež se stává pravdou". Ostatně media poněkud zbulvárněla a ke skutečným strážcům svobody mají většinou daleko. Navíc většina jevů a problémů soudobé supertechnické a globalizované společnosti je tak složitých, že si na ně obyčejný občan nevytvoří reálný názor, ani kdyby potřebné informace měl. Jaderná energetika ano, či ne? Americký radar za humny versus narůstající nebezpečí terorizmu, geneticky modifikované plodiny, vodíková energetika a nakonec i šlágr sezóny strach z lidského faktoru v globálním oteplování. Tato témata by možná ani lidi zas tak nevzrušovala, ale média je do toho prostě vtáhnou. Jednak zvýší náklady a jednak je třeba vytvářet veřejné mínění budoucích voličů. Když media napíší, že preference voličů se od nějaké strany odvracejí, tak se s malým časovým zpožděním skutečně odvracet začnou. Moc médií je tedy dvojí. Ta první spočívá ve formování veřejného mínění a vytváření celospolečenské nálady a ta druhá v přímé moci nad jednotlivými politickými představiteli. Nebudeš-li konat tak a tak, nemusíš záhy konat vůbec. Co je mu platné, že má za sebou zákony, když ho média znemožní, tak, že dříve nebo později odejde sám. A co na to prostý občan? Dobře mu tak, stejně si tam přišel jen nahrabat. Ale nemusí to být jen politik, ale i nezávislý novinář, rebelující občan nebo konkurenční podnikatel. Problém je v tom, že média mají obrovskou a nekontrolovatelnou moc. Kdo by se ji pokoušel nějak regulovat byl by okamžitě obviněn z útoku na demokracii. Ale možná jen zloděj křičí chyťte zloděje.Vždyť my vlastně nevíme, kdo vlastní naši mediální scénu? Dnes to ještě není katastrofální a o mediální totalitě nemůže být zatím řeč, ale jednou? Najdou se čestní novináři, kteří by raději odešli, než by psali pod tlakem? Médií se může postupně zmocnit podsvětí či průmyslová či jiná mafie a pak běda nám. Proto si myslím, že ta budoucí totalita bude mediální. 27.12.2007