Když se řekne „evoluce“, většina lidí si představí vousatého Darwina, který pozoruje pěnkavy, nebo alespoň nějaké to dramatické „přežije jen ten nejsilnější“. Jenže realita 21. století je poněkud jiná. Dnes už nepřežívá ten fyzicky nejsilnější, ale spíš ten, kdo má po ruce dobrou Wi‑Fi, šikovného praktického lékaře a umí si objednat jídlo přes aplikaci. A přesto – nebo možná právě proto – evoluce stále běží. Jen jinak a už dávno neuhání po savaně. Spíš se tak potuluje po chodníku, občas se zastaví na kafe a nechá se rozptylovat notifikacemi.
Civilizace jako evoluční klimatizace
Civilizace udělala z evoluce něco jako velkou sdílenou kancelář, kde už nikdo nesedí sám v jeskyni, ale všichni fungujeme v jednom společném prostoru. Dřív bylo všechno jednoduché: kdo byl rychlý, silný, odolný a měl štěstí, ten přežil. Kdo nebyl, toho se ujala příroda a zařídila mu rychlý odchod z genofondu. Jenže pak přišla civilizace – a s ní topení, ledničky, antibiotika, brýle, zubní pasty, bezpečnostní předpisy a varovné nápisy typu „nestrkejte ruku do mixéru, když běží“.
Najednou přežívají i ti, kteří by v pravěku skončili po prvním zakopnutí o kořen. A to je dobře. Civilizace totiž funguje jako obrovská evoluční klimatizace: vyrovnává extrémy, chrání slabší a umožňuje nám řešit problémy jinak než tím, že se navzájem sežereme. A proto je nás také tolik.
Jenže tím zároveň mění pravidla hry. Evoluce už není o tom, kdo má nejsilnější svaly, ale kdo má největší schopnost adaptovat se na prostředí, které jsme si sami vytvořili. A to prostředí je čím dál víc digitální, sociální, informační a hlavně dynamické. V pravěku bylo důležité, jestli dokážeš ulovit mamuta či zahnat medvěda. Dnes je důležité, jestli dokážeš ulovit pozornost publika na sociálních sítích.
Zdravotnictví: Evoluční servis 24/7
Moderní zdravotní systém je pro evoluci něco jako autorizovaný servis pro lidský druh. Když se něco pokazí, opravíme to. Když něco chybí, doplníme to. Když něco nefunguje, obejdeme to. A když se něco rozbije úplně, dáme tam náhradní díl. Dnešní medicína umí snad kromě mozku transplantovat téměř všechno.
To má dva efekty: Evoluce už nevyřazuje „slabé kusy“, protože medicína jim umožní žít plnohodnotný život. Geny, které by dřív nepřežily, se dnes vesele rozmnoží a předávají dál. A s nimi i různé vady a nemoci.
Ale pozor – to neznamená, že evoluce skončila. Jen se přesunula z oblasti fyzické do oblasti kulturní, technologické a behaviorální. Dnes už není výhodou mít silné kosti, ale spíš silné nervy. Ne vyvinuté svaly, ale vyvinutou schopnost učit se nové věci. Ne rychlé nohy, ale rychlé prsty na klávesnici. Umět se dohodnout s umělou inteligencí. A zdravotnictví k tomu přidává ještě jeden bonus: prodlužuje život, takže lidé mají víc času se rozmnožit, vzdělávat, měnit svět – a tím pádem i ovlivňovat evoluci nepřímo. Tedy pokud nezasáhne „ten Němec“ (Alzheimer).
Kam to celé povede? Evoluce budoucnosti
Pokud bychom měli odhadnout, jak bude evoluce vypadat za pár stovek let, nabízí se několik scénářů – některé vážné, jiné spíš úsměvné, ale všechny docela realistické.
1. Evoluce digitálního mozku
Čím víc času trávíme v digitálním prostředí, tím víc se adaptujeme. Budoucí lidé možná nebudou mít větší svaly (i když sportovní výkony se neustále zlepšují), ale zato budou mít lepší schopnost filtrovat informace, rychleji se rozhodovat a efektivněji pracovat s abstrakcemi. Zkrátka: méně „Homo sapiens“, více „Homo multitaskiens“.
2. Evoluce sociální
Civilizace zvýhodňuje ty, kteří umí spolupracovat, komunikovat, vyjednávat a žít v komplexních společnostech. V pravěku stačilo, když jsi uměl mlátit klackem. Dnes musíš umět mlátit argumenty.
3. Evoluce pohodlí
Možná se dočkáme generace lidí, kteří budou mít geneticky zakódovanou potřebu pohodlí. Něco jako „Homo gaučensis“. Tito lidé budou mít přirozenou schopnost optimalizovat vše tak, aby se nemuseli zvedat z pohovky. A kdo ví – třeba se jednou ukáže, že to je ta nejefektivnější strategie přežití.
4. Evoluce řízená člověkem
A pak je tu možnost, že evoluci vezmeme do vlastních rukou. Genetické úpravy, biotechnologie, umělá inteligence – to všechno může vést k tomu, že budoucí lidé budou spíš „navrženi“ než „vyvinuti“.
Darwin by se asi divil, ale zároveň by si to určitě chtěl vyzkoušet.
Evoluce neskončila, jen si změnila dress code
Evoluce stále probíhá – jen už ne v jeskyních, ale v kancelářích, nemocnicích, laboratořích a na sociálních sítích. Civilizace a zdravotnictví ji nezastavily, jen ji přesměrovaly. A budoucnost? Ta bude patřit těm, kteří se dokážou přizpůsobit světu, který se mění rychleji než počasí v dubnu. Ať už budeme jednou „Homo digitális“, „Homo gaučensis“ nebo „Homo optimalizátor“, jedno je jisté: evoluce má smysl pro humor. A my bychom ho měli mít taky.
Vyšlo v Neviditelném psu