Možná si ještě pamatujete, jak východní blok začal po počátečním období, kdy bylo ještě co brát a úspěších v kosmu, zaostávat za Západem. Začal vydávat proklamace o dohánění a předhánění, ale vydával jen prázdná slova, protože jeho ideologie podvazovala ekonomiku a neměla šanci se úspěšně rozvíjet. Pak přišla ještě Reaganova výzva k uzbrojení a to byl definitivní konec.
Evropská unie jakoby nyní šla v jeho šlépějích. Zaostává za USA a Čínou mílovými kroky v různých technologických oblastech. Hlavním důvodem je ideologie, které také podřizuje všechno. Zelená ideologie, kterou chce malý kontinent s 9% světových exhalací napravovat svět je obdobně zoufalá, jako bolševická idea světová revoluce. Podvazuje hospodářství a teprve postupně vychází najevo, že je možná jen na úkor životní úrovně obyvatel. Jak na to reaguje EU? Prázdnými slovy a nutností ještě víc utužit úsilí. Její snahy o reformu připomínají ty prázdné komunistické.
No a teď s nástupem D. Trumpa a s ruskou invazí na Ukrajinu přistupuje i nutnost masivního zbrojení. A tak se kruh historie uzavírá. Chybí už jen nějaký reformátor typu M. Gorbačova, aby dílo dokonal. Nebo tuto roli přijme D. Trump? Zatím vyslal svého viceprezidenta, aby Evropě nastavil zrcadlo. Byla by to škoda, protože přes všechny výhrady k EU základní myšlenka není špatná. Nesměla by ovšem být řízena byrokraty, kteří se shlídli v regulaci a teď i cenzuře, nesměla by usilovat tak rychle o federální stát a hlavně nesměla by podléhat ideologii, která přestala být pro lepší život lidí tady a teď, ale stala se sama o sobě cílem. Úplně by stačilo odstranit jen hranice a celní bariéry a spolupracovat v oblasti průmyslu a ekonomiky. A společně se bránit migraci. Ale byrokratům v Bruselu moc zachutnala a mají pocit, že oni vědí nejlépe, co je pro nás nejlepší. Kdy je probudí voliči?
A tak nám regulátorům ujíždí vlak v oblasti umělé inteligence, genetických modifikací, farmacii a mnoha dalších odvětvích. Jako bychom nechtěli vědět, že když my budeme něco brzdit regulací (byť v dobrém úmyslu) a ostatní ne, tak nám daleko utečou. A to se teď děje. Nezatracoval bych obnovitelné zdroje a elektromobily, ale jen jako doplněk k tradičním zdrojům a atomové energii. Bez dotací a nucení státu. Ať se samy prosazují a lidé rozhodnou, nakolik a kdy je chtějí. Evolucí a ne revolucí. Společná měna jakž takž funguje v dobách dobrých, ale jak bude fungovat v krizi?
Evropa, ta kolébka, kde kdysi technická revoluce a moderní demokracie začínala, teď v zoufalé snaze udržet status quo pomalu sahá na demokratické svobody a schvaluje nařízení, která se nebezpečně začínají podobat těm komunistickým. A to nejen generálem Foltýnem, ale i zákony, které se přijímají a nepříjemně připomínají ty, které jsme zažili za totality. Mediální jednostranností. Ten, kdo nenaslouchá opačným názorům a jen se utvrzuje ve své jediné pravdě, vždy postupně kamenní. Na rozdíl od komunizmu by EU mohla být ještě reformovatelná, protože má stále ještě demokratické základy. Navíc bez ní by rozdrobené evropské státy hůře čelily Rusku. Teď, když USA jasně naznačily, že potřetí za Evropu kaštany z ohně tahat nemíní.
A nejen Rusku, ale také postupně narůstající hegemonii Asie. Zatím hospodářské, ale s ní jde ruku v ruce i ta vojenská. Zase to vře, jako to vřelo i počátkem minulého století. Poučíme se a budeme konečně už rozumní? Nebo dáme opět historii důvod ke škodolibosti?
Vyšlo v Neviditelném psu