Informace hrají v našem životě důležitou roli, ale přitom často tápeme v tom, co to informace vlastně je. Je to něco podobného jako s časem, každý ho zná, ale těžko se vysvětluje. Je to údaj o reálném prostředí, o jeho stavu a procesech v něm probíhajících. Informace snižuje nebo odstraňuje neurčitost systému. Každý intuitivně cítí, jaký to je rozdíl informace mít či nemít. Proto se informace stává něčím vzácným a důležitým a má svoji cenu, podobně jako peníze.
Z filozofického hlediska je informace nehmotná a představuje to, co je vnímáno člověkem. Její význam je dotvářen pouze v nějakém kontextu. Teprve s vynálezem písma začala být informace kódována a zapisována. Ale i před tím potřebovala k uchování hmotu, mysle lidí. Bez hmoty se informace neobejde, neb nepřetrvá.
Data a informace spolu úzce souvisejí. Informace popisuje data a vztahy mezi nimi. Získávání informace z dat představuje jejich komprimaci, zhutnění. Kepler z mnoha dat o oběhu planet vyextrahoval své oběhové zákony. Zkomprimoval data do těchto jednoduchých zákonů. Obdobě z mnoha průběhů drah předmětů lze zkomprimovat gravitační zákon. Ten pak nahrazuje tu velkou množinu dat. Recept na pečení vánočky obsahuje i všechny ty neúspěšné pokusy a spálená těsta.
Informace úzce souvisí se subjektem, který informaci přijímá a zpracovává. Informace o štěpení jader a výrobě atomové bomby nemá žádnou důležitost pro domorodce v australské buši, ale je vysoce žádaná třeba iránskými vědci. Podobně princip helikoptéry naznačený Leonardem da Vinci neměl praktické využití při tehdejších technologických možnostech.
Z toho by se mohlo zdát, že informace vymysleli živí tvorové a jen pro ně hraje nějakou důležitou roli. Ale teorie informace říká, že úzce souvisí i s pravděpodobností a také entropií. A to už je termodynamická funkce svázaná s neživým světem. Jaká je tedy role informace pro neživý svět a jak je tam zakódovaná? Opět má formu zkomprimovaných dat. Každý atom ví, jak a kdy se má sloučit s jiným atomem do molekuly. I kvarky vědí, kdy se mohou slučovat a kdy ne. Každé těleso ví, jak se chovat a pohybovat na nakloněné rovině, či padat volným pádem. Pára ví, kdy má zkondenzovat v kapalinu nebo dokonce ztuhnout. Živá buňka má v sobě v podobě DNA plán na celý organizmus. Informace je v neživé hmotě zakódována a přítomna formou přírodních zákonů. A ty umí být často velmi umíněné. Nelze je beztrestně porušovat.
Některé vlastnosti hmoty se objevují až na vyšších úrovních organizace. Například vodivost kovu je t.zv. emergentní vlastností, která vzniká z kolektivního chování elektronů. Tato vlastnost je „zakódována“ v způsobu, jakým se elektrony chovají v krystalové mřížce kovu. Hmota interaguje se čtyřmi základními silami – gravitace, elektromagnetická síla a slabá a silná jaderná interakce.
Kde jsou v hmotě základní přírodní zákony zakódovány, zatím nevíme, jen se každodenní zkušeností přesvědčujeme, že tam jsou. Dalo nám velké úsilí je z přírody vyloudit a stále jich známe jen malou část. Unikají nám ty, které řídí živé tvory a lidskou společnost. Protože nejsou tak přímočaré a deterministické, jako ty v neživé přírodě. Roli v nich hraje svobodná vůle a tedy náhoda.
Vzniká otázka, jak hmota ví, jak se má za daných podmínek chovat? Má někde také svůj „genetický kód“, který jí to poví? Kde je ale schován? Ve fyzikálních zákonech řeknete, ale kde jsou schovány a zapsány ty? Za prazáklad hmoty je považováno Higgsovo pole a jeho částicová reprezentace boson. Toto pole uděluje částicím hmotnost. Je v něm nebo v nějakém jiném, ještě neobjeveném poli zapsáno jak se hmota bude chovat? Víme, že vlastnosti souvisí úzce se symetriemi a jejich narušeními. Třeba zákony zachování jsou dány symetrií posunutí v prostoru (hmoty) a v čase (energie). To objevila už počátkem minulého století francouzská fyzička Emma Noetherová. Jak jsou tyto vlastnosti v prostoru a těchto polích zakódovány, zbývá ještě objevit.
Ty základní zákony jsou již obsaženy v té nejmenší částici hmoty. Jiné vznikají až na úrovni vyšších vytvořených struktur. Jako třeba teplota až pohybem mnoha molekul.
Někde ve hmotě je tedy asi také vepsáno, že se může sdružovat v živé buňky, organizmy a nakonec i v člověka, který o tom všem může přemýšlet. Važme si toho.
Vyšlo v Neviditelném psu