Diverzita je nutná a užitečná. Každý systém stabilizuje a činí ho robustným, odolným proti výkyvům. Známe to z přírody, která má proto tak širokou paletu živočišných i rostlinných druhů. Kdyby tomu tak nebylo, pak by katastrofa jednoho druhu ohrozila celý potravní řetězec.
Není překvapivé, že i lidská civilizace oplývá velkou diverzitou. V jejích počátcích se všichni členové museli zabývat získáváním potravy a udržováním a přežitím rodu. Jak se postupně lidská společnost zvětšovala a začala se zemědělstvím vytvářet i přebytky, začala se specializovat. Ve stálých sídlech si už každý nevyráběl nástroje sám, ale vznikli řemeslníci nositelé novinek a pokroku. Okruh řemesel se rychle rozšiřoval a to vytvářelo pokrok. Vznikla směna a peníze. Později už bylo prostředků tolik, že se někteří lidé začali zabývat abstraktními pojmy. Vznikla pramáti věd filozofie. Však to byli starořečtí filozofové, kteří položili základy naší civilizace.
Vědátoři, o kterých se dnes učíme v dějepisu, nevytvářeli přímé hodnoty k použití, jako řemeslníci. Ale klasifikovali, popisovali a rozšiřovali lidské poznání. A z něho s určitým zpožděním, až uzrálo, vznikaly nové vynálezy a i užitečné předměty. Rozmach atomové fyziky a kvantová mechanika z první poloviny minulého století, byly předpolím pro dnešní polovodiče, počítače, družice a chytré mobilní telefony.
Věda se silně rozkročila a má mnoho odnoží. Některé jsou ryze abstraktní, jako matematika či logika, aby její plody v pravou chvíli vytvořily rámec pro fyzikální objevy jako obecná teorie relativity či kybernetika. Ukazuje se, že každá abstrakce v mozku má nějaký protipól v realitě. Lidská společnost je už natolik bohatá, že si může dovolit, aby se několik vědců po celý život zabývalo třeba několika druhy vážek poletujícími nad vodními plochami nebo elektronovou mikroskopií.
Vědeckých odvětví je dokonce tolik, že si vědci z různých částí vědy už nerozumí. Nemají společný jazyk (nemyslím angličtinu, ale pojmový). Biolog nebo sociální antropolog si nepopovídá s nukleárním fyzikem nebo astronomem. Možná tak o ženách či fotbale u piva. A to je škoda a problém. Trpí sdílení informací a metod, které mohou být napříč vědami překvapivě podobné. A tak se často objevuje znovu již objevené. Uvidíme, jak do toho teď promluví umělá inteligence. Neuronové sítě nám na základě tréninkových dat předkládají sofistikovaná řešení, ale nikdy nám k tomu neřeknou, proč a jak k tomu došly. Prostě ptali jste se, tak tady je řešení. Kalkulačku ještě umíme mentálně zkontrolovat, neuronovou síť už ne.
A s exponenciálně narůstajícím lidským vědním má problém i školství. Co vměstnat do let školní docházky a co se musí vynechat? Široké všeobecné faktografické vzdělání nás starších nezadržitelně mizí. Budou se učit jen základy a metodika jak se dál vzdělávat a kde to nalézt. Strýček Google, teta Wikipedie a AI jsou záchranou. Budou tomu ale studenti jen se základy rozumět? A kdo pro ně bude vytvářet je? Kdysi se řemeslník vyučil a inženýr vystudoval univerzitu a čerpali z toho po zbytek života. Dnes znalosti zastarávají v průběhu dekád a celoživotní vzdělávání je nezbytností. Staří pak už nejsou ti moudří, ale spíše položkou důchodového systému.
I přes obrovský rozmach vědy mě udivuje, jak malá část lidstva dnes tlačí káru pokroku vpřed. Ano vědců jsou jistě statisíce, možná i miliony, ale co je to proti osmi miliardám? Většina lidí se veze. Tvořivých lidí je menšina. Lidé si to tu často odvegetují, pobaví se, užijí si a rozmnoží se. Je ohromný rozdíl mezi obyvatelem vegetujícím ve slumu či předměstí megapole a atomovým fyzikem, který zkoumá vznik vesmíru ve švýcarském CERNU. Oba jsou lidmi a je rozumné, že jsme si stanovili, že nesmíme porovnávat jejich hodnotu, cenu. Ta je z definice stejná – lidská. Ale každý cítí, že není jedno, kdo kým je. Když nelze porovnávat hodnotu, tak lze porovnávat užitečnost, účinek jejich životů. Podíl na tom, aby lidstvo pokročilo o krůček dále. A v tom má lidstvo stále nízkou produktivitu.
Ale ženy dávají před vědcem z CERNU většinou přednost sportovcům, hercům či podnikatelům a tak vědci z CERNU tak relativně mnohem méně šíří své geny.
Možná je to svým způsobem dobře, protože i tak pokrok uhání jako splašený kůň a běžní lidé mají problémy se mu přizpůsobovat. Nižší IQ tedy stabilizuje společnost? Řada z nich má z nového strach nebo dokonce neurózu. Příliš zasahuje do našich životů. Můžeme víc, než zvládáme. Jak náš mentální a sociální vývoj za tím technickým zaostává, hrozí, že se zničíme novými mocnými zbraněmi. Potenciálu už na to máme nadbytek. Někteří vědci dokonce spekulují, že je časté, že se inteligentní civilizace v určitém stádiu sama zničí a proto nenacházíme žádné stopy mimozemšťanů. Tak doufám, že jim nedáme za pravdu. Byla by to škoda.
I tak by nukleární katastrofa nebyla díky velké diverzitě a velké rozprostřenosti na planetě úplným koncem druhu Homo sapiens, jen technické civilizace, na kterou by nadlouho zanevřel. Její následky by snáze přežil člověk ze slumu nebo domorodec v džungli, než atomový vědec z CERNu. Jen by se musel změnit přívlastek druhu z moudrý na nepoučitelný.
Vyšlo v Neviditelném psu