Přečetl jsem si, že nejlidnatější země světa Indie vyzývá ženy, aby měli více dětí. Nejen, že se poučila z populační politiky sousední Číny, ale už dnes začíná pociťovat problémy. Jak se materiálně vzmáhá, Indové jsou čím dál pohodlnější a mít víc dětí se jim nechce. Navíc je to stále nákladnější. Čísla dávají neúprosně najevo, jak míra porodnosti v Indii za poslední století dramaticky klesla. Od konce 19. století zhruba do roku 1970 měla Indka v průměru 5,7 až šest dětí za život. Dnes spadlo toto číslo v celoindickém průměru na 2,01 dítěte na ženu a to už je hranice prosté reprodukce. V sousední Číně již mají reálný problém se stárnutím populace, když porodnost klesla na 1,18-1,09 dítěte na jednu ženu. V ČR je to 1,45. Evropa by mohla Indii vyprávět, co umí blahobyt.
Ne každý si uvědomuje, že populační boom je něco jako ekonomická hra letadlo. Aby byla společnost udržitelná, musí se pak děti rodit stále, jinak začne společnost stárnout se všemi důsledky. Vyvstane penzijní problém, stará společnost je méně inovativní, zdráhá se riskovat. Nebo se naopak umane na nějaké nereálné ideji, jako současná EU. Je málo mladých, aby převzali štafetu po svých rodičích. Ne v absolutních hodnotách, ale v trendech se skrývá ďábel. A ty jsou děsivé.
Vzpomněl jsem si na egyptologa Miroslava Bártu a jeho teorii o kolapsu civilizací, že to, co je táhlo nahoru je nakonec příčinou jejich pádu. Civilizace vždy usiluje o moc a blahobyt. Postupný nárůst životní úrovně umožnil specializaci řemesel a zvýšil efektivitu. Následně vznikla vrstva lidí, kteří se mohli věnovat jen přemýšlení a vymýšlení věcí. Vznikla věda a vynálezci. To dál navyšovalo blahobyt společnosti, ke kterému se dostávaly stále širší vrstvy obyvatelstva.
Žijeme v přírodě, ve které platí fyzikální stabilita na nejnižší energetické hladině. Z té vyšší se padá. Člověk si z toho vzal heslo co největší užitek při co nejmenší námaze. Je logické, ale neznamená z dlouhodobého hlediska, že získám ten nejlepší užitek. Blahobyt vychová lidi k pohodlnosti a poživačnosti a těžko jim to můžeme zazlívat, když můžou. A z blahobytu přestanou plodit děti. Najde se vždy mnoho důvodů, proč zatím ne. Vybudovat kariéru, vydělat na dům, procestovat svět, poznávat jiné lidi. Nejsou to nějaké zavrženíhodné důvody, ale žena promarní období přirozené plodnosti, a když už by chtěla, tak to nejde.
Postupným zabijákem civilizace je kromě blahobytu i vynalez antikoncepce, který ženám umožnil, aby rozhodovaly o početí ony. Do té doby pohlavní pud vždy zajistil potřebnou porodnost. To už ale nefunguje a některé páry se vědomě rozhodly být i bezdětné.
Lidské populace používají dvě populační strategie. Ty chudší volí tu „hlodavčí“, mít co nejvíce potomků s tím, že část přežije a postará se. Ta s humanitární a lékařskou pomocí dnes způsobuje populační boom v Africe i jinde a řeší se migrací. V blahobytných státech převládá strategie „šelem“ a rodiny zde mají jednoho až dva potomky, které si vypiplají k obrazu svému. To ale logicky vede k postupnému stárnutí a vymírání.
Postupné stárnutí populace vede k tomu, že i politici se tomu musí přizpůsobovat a zaměřovat se na seniory. Společnost tím ztrácí drajv a priority se přesouvají z budoucnosti více na přítomnost. Proti tomu antagonisticky působí až explozivní technologický pokrok a umělá inteligence. To může vést k neurózám a disharmonii. Vlády postupně ztratí akceschopnost, protože mandatorní povinné náklady zachvátí většinu rozpočtu. Začnou se soustřeďovat jen na udržování společnosti. Nové objevy a automatizace může tento problém možná na chvíli oddálit.
Ale pochybuji, že se podaří vytvořit jakousi stabilní blahobytnou společnost bez dětí. Je to proti přírodě. Základním biologickým druhem Homo sapiens je žena a jejím posláním je rodit a vychovat děti. A to, že se muži stále více zpronevěřují své přirozené roli a budují civilizaci, je možná jen slepou uličkou. A s tou si přírodní zákony umí poradit. Lidské společenství je něco velkého a vzácného, ale má šanci jen v harmonickém rozvoji nebo rovnováze.
Vyšlo v Neviditelném psu