V dnešní době řeší lidstvo velkou řadu problémů, ať už jde o znečišťování životního prostředí odpady, snadné šíření epidemií přeskokem z divočiny v hustě osídlených oblastech (covid, ptačí chřipky, prasečí mor apod.) V některých částech světa se už populace neuživí a její koncentrace v megapolích není to pravé ořechové. To se promítá i do lokálních konfliktů. A je tu ještě hypotéza o lidském vlivu na globální oteplování. Za všemi těmito problémy a řadou dalších stojí přelidnění lidstva.
Na počátku křesťanského letopočtu nás bylo 200 milionů a první miliardy jsme dosáhli kolem r. 1804 a dnes nás je osm miliard. Všichni už dávno cítí, že je nás na tuto planetu moc, ale nikdo se s tím neodvažuje nic dělat. Je to totiž výbušný problém. Právo množit se patří k těm nejzákladnějším a je základním rysem života jako takového. Máme to tak nechat být, i když to může být zárodkem našeho zničení? Když se v Petriho misce přemnoží bakterie, tak nakonec zahynou. A naše Země je takovou velkou Petriho miskou, ve které navíc ještě nejsme sami.
Vláda, která by chtěla tento problém radikálněji řešit, by byla nejspíš smetena. I diktátorské režimy s tím zatím moc neuspěly, viz Čína. Počet lidstva, řekněme až na polovinu, by mohla zredukovat nukleární válka či smrtící epidemie spojující smrtnost eboly s infekčností covidu. Obojí se nedá vyloučit. Tato náhlá redukce by ale současně znamenala rozvrat civilizace a její ekonomiky. Bylo by to z bláta do louže.
Přelidnění je vlastně civilizační chorobou. Ty vznikají dlouho a pomalu si na ně střádáme. Nedají se pak také vyléčit nějakou zázračnou pilulkou. Proto i přelidnění by se muselo redukovat pomalu. Dokázala by to jen tvrdá celosvětová diktatura. Třeba tak, že by všechny páry směly mít jen v průměru 1,5 dítěte, tak by za jednu vymřelou generaci (80 let) klesl počet obyvatel na 7,25 miliard, za dvě na 6,58 a po třech už na přijatelných 6 miliard. Samozřejmě i to by vyvolalo určité ekonomické otřesy. Chybějící pracovní sílu by mohla částečně nahradit automatizace a umělá inteligence ale krize penzijního systému by gradovala. Pak by se mohla povolit prostá reprodukce nebo redukce by pokračovala mírnějším tempem. Teď se to zdá neřešitelné, ale možná by zelená woke generace takový diktátorský režim jednou zavedla. Pořád by to bylo lepší, než dystopický režim, kdy by všichni lidé ve stravě přijímali antikoncepční prostředky zamezující početí a jen řekněme každému n-tému páru by bylo povoleno mít dítě po předložení úmrtního listu předka. Dnes se to zdá být absurdní, ale i morálka se přizpůsobuje závažnosti problémů společnosti. Abychom se jednou nedivili.
S přelidněním narůstají i sociální problémy, nervozita a nesnášenlivost. Typický je fenomén ano, ale ne na mém dvorku, kdy občané brání výstavbě nových věznic, úložišt radioaktivního odpadu, lomů, gigatováren a podobně ve svém sousedství. Dříve by mohli být v opuštěnějších oblastech, dnes je všude husto.
Zatím se veselíme a dál plníme svoji Petriho misku potomky i odpady a jen řešíme spousty následků a zástupné problémy. Tváříme se, jako by příčina neexistovala, ani ji nepojmenováváme. Jako pštrosi schováváme hlavu do písku. Ale příroda je mocná a umí si poradit. Poradí si i s druhem, který si dal do názvu přídomek „moudrý“. Jisté náznaky lze už pozorovat. Všimněte si, že ty části světa, které jsou více zodpovědné za technický rozvoj, zvolna vymírají a pilně se množí ty, kde nemají dostatek potravy a kde není jasné, zda dokážou dál rozvíjet technickou civilizaci. Nedostatkem potravy už příroda mnohokrát v historii zkorigovala množství druhu, někdy i definitivně. V repertoáru má ještě choroby a další překvapení.
Řeknete neradostná perspektiva a co s tím? Když se tak dívám kolem, jak se člověk snaží řídit přírodu a jak mu to moc nejde, tak mě napadá raději nic. Evoluce to nakonec stejně vyřeší. Co kdybychom přijmuli to, že všechno nemusí mít pozitivní řešení či viníka? Já vím, odporuje to lidskému naturelu. Ale stejně nám nic jiného nezbyde.
Vyšlo v Neviditelném psu