V tom se názory lidí v mnoha oblastech liší. Jedni jsou pro spontánní tvořivý vývoj a jiní se zamýšlejí nad jeho důsledky. Doposud lidský vývoj probíhal převážně volně a spontánně. Objevovaly se nové kontinenty, přiváželo se nové koření i zvířata. Když vynalézali vodní kola, větrné mlýny či parní stroj byli lidé nadšeni, odstraňovaly dřinu a málokdo hledal i jejich negativní stránky. Regulace totiž znamená i zpomalení vývoje a jeho komplikaci.
Tyto otázky poprvé palčivě vyvstaly v průběhu vývoje atomových zbraní, kde předcházela ničivá role atomu před tou jeho tvořivou. Ale teprve až se vytvořila přibližná zbrojní rovnováha, bylo schůdné mluvit o regulaci a omezení. Příkladem dobrovolné a úspěšné regulace je dopravní systém se silničními či železničními pravidly. Dokud jezdily jen povozy, tak ty se vždy nějak vyhnuly. Pak přišel automobil a rychlost dopravy se znásobila. Všichni uznali, že je to nebezpečné a je třeba tomu dát řád. Dalším příkladem regulace je právní řád. Jistě nás omezuje, ale také nás chrání. Uznáváme i regulaci ve vývoji nových léčiv. Obecně ale regulace a omezení nemáme právem moc rádi.
Jsou však oblasti, kde už to není tak přímočaré. Dost často se týkají prazákladů. Jednou z nich jsou genetické modifikace organizmů ba i člověka. Je bezesporu, že je v nich obsažena hluboká studnice možností, které mohou lidstvu pomoci v mnoha oblastech, počínaje výživou a konče zdravotnictvím. Mohou vypěstovat plodiny odolné proti škůdcům či suchu, upravit genetické vady a tak si člověk řekne, proč ne? Důvodem jejich rozporuplnosti je fakt, že je to zásah do genomu, tedy plánu života a každý životaschopný pokus tu už navždy zůstane s námi a bude se šířit dál. To vede k jisté opatrnosti, která je ale různá v jednotlivých částech světa. Evropa je známa svojí tradiční předběžnou opatrností a tak také není na špici vývoje. V USA již delší dobu používají geneticky upravené plodiny a v Číně v r. 2018 upravil jeden lékař genom embrya dvojčat tak aby nemohla být infikována virem HIV, kterým trpěl jejich otec. I když dívky prosperují, šel za to nakonec lékař na čas do vězení.
Podobnou oblastí je nyní po posledních úspěších i oblast umělé inteligence. Doposud to byly jen dystopické scifi romány, ale nyní začínají tyto úvahy nabývat reálnějších obrysů. Válka na Ukrajině leccos napověděla a hejna levných dronů řízených umělou inteligencí mohou adresně roznášet nejen ruční granáty, ale i ebolu nebo chemické zbraně. Nejhorší, že budou i v možnostech teroristů a fanatiků. Mladou umělou inteligenci bude snadné svést na šikmou plochu. Kategorie dobra a zla vnímá jinak. Programuje a zasahuje i tvorby počítačových virů. Umělá inteligence může mít přehled o všem, kde se co šustne. Mohla by vytvořit i novou absolutní totalitu, kterou by záviděl i Velký Orwellův Bratr. Kam se hrabou dnešní všudypřítomné kamery. Možná, že Čína už tímto směrem vykročila. Umělá inteligence prorůstá do našeho života a zatím ho pomáhá řídit. Usmívám se nad jednoduchou logikou některých, no až nás začne zlobit, tak ji vypneme. Ona nebude na jednom místě, ale všude propojená, zahrnutá v netu a naší energetické soustavě.
Jenomže, kdo začne regulovat, začne zaostávat a ostatní ho začnou předbíhat. Začne být těžkopádnější, dražší a pomalejší. A v dnešním dravém světě, kdo chvíli stál, už stojí opodál. Ty negativní důsledky od těch méně skrupulózních se pak stejně přenesou i k nám. Kdo moc reguluje, ohrožuje svoji rodinu i svou bezpečnost.
Tak nevím. No proto je to hamletovská otázka, na kterou neočekávejte jednoduchou odpověď. Také tu bude už s námi napořád, od té doby co technický vývoj nabral takovou rychlost a dotýká se naší podstaty. Zatím v lidské historii když něco bylo možné udělat, tak to člověk nakonec zkusil. Asi to má v genech.
Vyšlo v Neviditelném psu