Lidé si často stěžují, že nedovedou vnímat více, než tři prostorové dimenze (výšku, šířku a délku), když matematika běžně operuje s vícerozměrnými prostory.
My ale vnímáme okolní realitu svými smysly a těch je pět – zrak, sluch, čich, hmat a chuť. Každý nám dá nějaký vjem (souřadnici) a my si podle nich vytvoříme vnímání reality a našeho umístění v ní.
Naše smysly jsou na sebe „kolmé“, podobně jako prostorové dimenze, byť v různých jednotkách, ale to délky a čas také a přesto nám to nevadí. Kolmost znamená, že vjem (hodnota) jednoho smyslu není závislá na hodnotách ostatních smyslů.
V matematických prostorech se definují operace, které nakonec umožňují určení vzdálenosti. My na základě „hodnot“ jednotlivých smyslů provádíme klasifikaci objektů a jejich souvislostí v realitě. Máme to dokonce složitější, protože vjem smyslu není často skalár, jedna hodnota, ale vektor o více složkách. Třeba u chuti to může být sladké a ještě hořké, u sluchu akord tónů různé výšky a podobně. A vše se navíc odehrává v čase.
Přístroje nám zprostředkovávají ještě další „smysly“ či chcete-li dimenze, jako radioaktivitu, či některé vlastnosti kvantového světa.
Pocit tepla či chladu asi není dalším samostatným smyslem, protože je výslednicí souhry hmatu a zraku, případně sluchu (praskání ohně) a není tedy na ostatní smysly „kolmý“ (nezávislý na nich).
Možná máme ještě smysl vnímání času, naše vnitřní hodiny. Ty ale nejsou tak konkrétní a slouží spíše k organizaci našich vnitřních pochodů. K tomu aby naše vědomí vnímalo čas, totiž ještě používáme i ostatní smysly, především zrak a to už není nezávislé.
V klasickém prostoru používáme veličiny jako rychlost a v přítomnosti hmoty i zrychlení, síly a podobně. V prostoru naší reality pak přibývá mnoho pojmů vlastností objektů ať už živých či neživých. Jmenujme namátkou hladkost, slizkost, hlučnost, hmotnost, zákeřnost, chytrost, … a také fenomén svobodné vůle, či chcete-li nahodilosti. Naše realita je mnohem komplexnější, než geometrický prostor.
Nevystačíme v ní jen s čísly a používáme kategorie a těm vyhovuje lépe slovní model. Kupodivu podobně jako nejnovější verzi umělé inteligence. Čísla vyjadřují především množství téhož, kdežto slova nepřeberné množství kvalit. Kvalitami se ale svět stává do značné míry diskrétní.
Život v našem pětirozměrném světě našich smyslů nám vyhovuje a naplňuje nás. Umožňují nám v realitě přežít a naplňovat svá přání. Zároveň ale cítíme, že okolní realita je mnohem složitější a vícetvará. Nakukujeme do ní i pomocí přístrojů. Hledáme souvislosti. Mnoho nám z ní uniká, a proto zjišťujeme, že čím více toho z ní poznáme, tím více ještě zbývá nepoznaného. A to uspokojuje naši zvědavost.
Vyšlo v Neviditelném psu