Již několik let naším životem rezonuje téma migrace. Tu více, či méně, zastíněné covidem nebo válkou na Ukrajině. Začalo to válečnými uprchlíky a naším trochu nečistým svědomím, že jsme konflikty možná pomáhali i vytvářet, či jim aspoň dost důsledně nebránili. Ale to byla jen kapka v moři. Vidina spásy v bohatých zemích, podporovaná gangy převaděčů, zvedla široké migrační vlny, které neustávají a neustanou.
Je to ta dlouho předpovídaná válka chudého Jihu s bohatým Severem? Slovo válka není patřičné a i charakter války se v moderní době mění. Nesouměřitelné strany spolu nemohou klasicky válčit a tak vznikají války hybridní. Tu zelení muži v neoznačených uniformách, terorizmus, či skupiny mužů, žen i dětí na křehkých člunech. A je obtížné jim čelit, tanky jsou náhle k ničemu a my nevíme, co máme dělat.
Co vyvolává migrační tlaky? V historii to byla nejvíce změna klimatu v přemnožených teritoriích, expanzní choutky a v dnešním informačně propojeném světě i vidina blahobytu a snadnějšího života. Proč ne my, když oni? Bez ohledu na to, že blahobyt je výsledkem historické práce a příznivých okolností. Když se kdysi Germán či Slovan vydal na cestu do Evropy, tak neměl tušení, jak to tam vypadá a co ho bude čekat v keltském teritoriu a tak to vyžadovalo jistou statečnost. Dnes je lákán sliby a vidinou snadného života, proto snadněji podlehne. Naši humanisté chtějí pomáhat bědným, ale ti nejchudší stejně museli zůstat doma, protože nedali dohromady sumu požadovanou převaděči. Migrační tlak je tedy objektivní záležitostí, podporovanou dalšími, kteří se na něm přiživují, ať už jsou to převaděči, či neziskové humanitární organizace. Jsou prostě oblasti, jako subsaharská Afrika, kde se dokáže uživit a přežije jen menší rovnovážné množství obyvatel. Když tam dodáváme potravinovou a jinou pomoc, narodí se jich tam víc a je problém, co dál.
Největší záludnost migrace ale spočívá v její pomalosti a dlouhodobosti. Otevřené náhlé hrozbě či konfliktu se umíme postavit, sjednotit se a bránit se. Ale dlouhodobý trend nás umoří, zvykneme si na něj a nikdy není tak palčivý, aby zrovna teď vyžadoval ráznější akci. Když vhodíte žábu do horké vody, ihned z ní vyskočí. Ale když ji dáte do studené vody, kterou budete pomalu zahřívat, tak ji uvaříte a ona nikdy nebude mít pocit, že by už měla vyskočit. Vůči dlouhodobým trendům jsme dost bezbranní a hodně zranitelní.
Přicházející migranti postupně nařeďují původní obyvatelstvo a stávají se jeho součástí. Podívejte se, že tváře demonstrující ve prospěch Palestiny po útocích Hamasu v Londýně či Berlíně nebyli typickými Evropany a přesto to byli často Angličané či Němci. Ve Francii jsou už vyloučené no-go zóny, tam nerada chodí i místní policie. Švédsko se změnilo. Když jsem tam byl v r. 1967 na studentské praxi a myl v přístavním hotýlku nádobí, tak nám ani nedali klíč od pokoje v ubytovacím domku, s tím, že ho nemohou najít, ale že to není třeba. A to jsme tam měli pasy, peníze i fotoaparát. Nikdy se nic neztratilo. Dnes se bojí jít Švédka večer domů parkem.
Podíl nepůvodního obyvatelstva se bude zákonitě zvyšovat díky rozdílu v porodnosti. Zhýčkané původní obyvatelstvo vymírá, zatímco přistěhovalci prospívají. Původně srbské Kosovo by mohlo vyprávět. Z dlouhodobého hlediska jsou dělohy žen tou největší zbraní a přemůžou i ty atomové. Jak bude za půl století vypadat typický Evropan? Modroocí a blonďatí budou asi stále větší raritou.
A co se stane s blahobytem? Budou zevlující mladíci z no-go zón schopni převzít veslo rozvoje a hospodářství? Budou vzdělaní a schopní navázat na své předchůdce? Nebo dojde k rozvratu a zmaru? Barbaři také po rozpadu Říma na pár století zpomalili Evropu, ale ta se z toho dokázala vzpamatovat. Ostatně není to poprvé, co Afričané přicházejí do Evropy. Před desítkami tisíc let to byly dvě vlny, z nichž ta druhá uspíšila konec evropských neandrtálců. Možná se jim to také nelíbilo a nenalezli způsob, jak tomu čelit.
Zdá se, že budeme také nahrazeni a vystřídáni. Ostatně historie ukazuje, že migranti byli vždy nakonec vítězi. Keltové, američtí Indiáni či australští domorodci, z těch novějších, by mohli vyprávět. Každá civilizace má vyměřený čas a své výsluní. Přijde vrchol, blahobyt a pohodlnost. A to je cesta do pekel a k pomalému úpadku. Zejména díky porodnosti ji ti agilnější okolo vytlačí.
Zatím na palubě ještě hraje hudba a tančí se, ale červ pomalého trendu už v podpalubí hlodá. Tak si užijte, dokud to jde.
Vyšlo v Neviditelném psu