Je to už nepočítaně let, co člověk ovládl oheň, objevil kolo a začal své myšlenky tesat. Nejprve do kamene, pak do hlíny a nakonec na papír. Tím nastartoval technickou civilizaci. Zpočátku rozvojem řemesel. Nikdo nepochyboval o tom, že řemesla jsou pokrokem a činí život snadnějším a jsou i zdrojem bohatství. Stát se řemeslníkem bylo výhodnější, než se lopotit na polích. Všichni pokrok vítali a těžili z něj. První povzdechnutí snad bylo v tom, že umožnil i snadnější a efektivnější zabíjení rozvojem zbraní. Ale to bylo v drsném staro a středověku spíše chápáno jako přednost.
Lidí nebylo moc a zdroje všude kolem. Stačilo vyklučit kus lesa a vytvořit nové pole. Objevovala se nová nerostná naleziště. K dalšímu pokroku však byl nárůst populace nutný, aby mohla vzniknout specializace a rozšiřování poznatků a technologií. To vše akcelerovalo vývoj. Od řemeslných dílen přes manufaktury až po masivní tovární výrobu. Století páry, pak ropy a nyní elektřiny? První obavy, že by nám tím prudkým rozvojem mohly dojít nerostné nebo energetické zdroje se objevily až počátkem dvacátého století. Dosud však žádné zdroje nedošly a není to ani na obzoru.
Místo toho nás začínají dohánět jiné důsledky explozívního rozvoje. K získání toho užitečného musíme vynaložit vždy něco navíc a to nám pak zůstává jako odpad. Ono je to zákonité a objevil to už Carnot. Když tepelný stroj mění teplo na užitečnou práci, nedokáže to zcela a část tepla mu musí zbýt jako odpadní. Vždyť ani my nedokážeme potravu zcela zužitkovat. A čím více lidí, tím větší výroba a tím také více odpadu. Za mého mládí bylo ještě slovo ekologie slovem všeobecně neznámým a spíše neslušným. Používalo ho pár podivínů A podívejte, co se z něj stalo dnes. Za pouhých šest sedm dekád. Musí sloužit jako brzda překotného technologického rozvoje. Postrachem investorů není nedostatek peněz, ale EIA (posouzení vlivu na životní prostředí). Příroda zvládala odpady pozřít a strávit, dnes už s tím má problémy.
Válečné bitvy se v historii odehrávaly někde v ústraní, kde si to znepřátelené strany rozdaly. Vítězové pohřbili mrtvé a byl na čas klid. S rozvojem zbraní bylo civilní obyvatelstvo stále více zatahováno do konfliktu a také zabíjení na frontě bylo efektivnější. Vzpomeňme kobercového bombardování německých, ale i anglických měst. Korunu tomu nasadily atomové zbraně, které dovedou vymazat celá města. I to je daň za technickou civilizaci. Rovnováha vzájemného zničení dosud držela velmoci na uzdě a zajistila nám dlouhý mír. Otázka je, jak dlouho to ještě bude působit, když Hirošima a Nagasaki se staly už historickými událostmi a mladá kategorická generace prahne po nových zkušenostech.
Navíc nás ještě postihlo klimatické oteplování. Ano v minulosti byly různé výkyvy. Mořská hladina byla i o desítky metrů níže, obsah kyslíku se blížil ke 30 %. Země byla na čas i sněhovou koulí. Byly doby ledové, Grónsko zelenou zemí a malá doba ledová v době husitů. Dnes nás však děsí možnost, že by se průměrná teplota do konce století mohla zvednout o 2 °C a mořská hladina stoupla o pár centimetrů. Ano, museli bychom posunout produkční oblasti trošku k severu a obyvatelstvo by se více stěhovalo do vnitrozemí. A tak se zrodilo zelené náboženství, které to klade za vinu technické civilizaci. Viní ji a usiluje o nesmyslná opatření. Možná za to člověk i může, ale jen trochu.
Pokroky ve vědě a složitost mění i naše hodnoty a uvažování. Jsou pravdy absolutní, relativní a názory. Máme čím dál tím větší tendenci názory vydávat za pravdy. Hodně se toho relativizovalo. Měnily se i absolutní pravdy jako že Země je středem vesmíru, ale věda má spolehlivé metody. Lidé jsou často z překotného vývoje unaveni a nestíhají se mu přizpůsobovat. Pak podléhají snadněji bludům a konspiračním teoriím. Drogám. Oslavují duhovými pochody slepé nefunkční evoluční cesty jako vítězství lidského ducha. Málo kdo už složitému světu hlouběji rozumí a tak se lidé uchylují do svých bublin, kde se často navzájem utvrzují ve své nevědomosti.
Za většinou těchto civilizačních problémů jako stín stojí přelidnění lidstva. Nebylo by tolik palčivých problémů, kdyby nás nebylo tolik. To je však kapitola sama pro sebe. S přelidněním živočišných druhů si příroda umí poradit a rychle obnoví rovnováhu. My se zatím vymykáme. Jak ještě dlouho?
I toto jsou důsledky technické civilizace a ne jen ten vytápěný a klimatizovaný byt s televizí, internetem, lednicí a všemi výdobytky civilizace, kde se můžeme v okamžiku podívat na různé konce světa.
Civilizace na této planetě vznikaly, dosahovaly vrcholu a zanikaly pod tlakem svým i barbarů. Střídaly je nové. Dnes ale v podstatě existuje jedna globální provázaná světová civilizace. Co bude, až se vyčerpá, projde vrcholem, krizí a zanikne v rozkladu? Život jako takový nezanikne, na to je dost silný a robustní. Nebude to ani konec druhu Homo sapiens. Jen ti zbylí si pak možná položí otázku, zda technická civilizace bylo to pravé ořechové. My si stále myslíme, že ano. Uvidíme.
Vyšlo v Neviditelném psu