Měli jsme století páry, století elektroniky a teď se o slovo hlásí biologie. A zrovna v té nejmenší neviditelné formě. Čelte nebezpečí, když ho ani nevidíte a necítíte. To nemáme rádi a bojíme se toho, jako třeba radioaktivity. Mikroorganizmy tu byli dříve než my a už nás v historii dost sužovali, hlavně v podobě bakterií. Pak jsme však pokročili v medicíně a vynalezli léky, především antibiotika, očkování a zdálo se, že jsme zvítězili a zatlačili je. Ale oni jen přeskupovali síly.
My jsme jim k tomu nevědomky pomáhali. Přibývalo nás a začali jsme se stěhovat do měst. To je ideální prostředí pro šíření mikroorganizmů když mohou přeskakovat z jednoho na druhého. Sami nemohou daleko cestovat a tak je rozvážíme vlaky, loďmi a letadly po celé planetě. Naše sídla pronikají do oblastí, které byly dříve vyhrazeny divočině. My a naše domácí zvířata přicházejí do mnohem většího kontaktu s divokými zvířaty, než tomu bývalo dříve. A tak se z nich v nás usídlují nové nemoci. Tak vznikla ebola, horečka nipah, horečka skalistých hor, SARS, ale i HIV virus. V poslední době i covid-19. Některé viry, jako třeba chřipka periodicky přeskakují mezi námi a zvířecími hostiteli a tak se vracejí vždy trochu pozměněni, což komplikuje ochranu.
Antibiotika považujeme za svatý grál a nadužíváme je a tím dáváme bakteriím možnost si na ně zvyknout a přizpůsobit se jim. Proto časem ztrácí účinnost, jako třeba streptomycin na TBC, a my musíme hledat stále nová, která bakterie ještě neznají. S nelibostí zjišťujeme, že v tomto závodě začínáme prohrávat. Není divu, evoluce je totiž mocná a má fantastickou schopnost přizpůsobovat se a tak vždy vyšlechtí nový klon, na který léčiva nepůsobí. Mají to snadné, jsou jich biliony, rychle se množí a to by bylo, aby samovolně nevznikla nějaká mutace k léku odolná. Ta se pak jako úspěšná rychle rozšíří. Ostatně to pozorujeme už několikátý rok na covidu, jak mutuje, aby si nás mohl lépe vychutnat.
Je toho nějak moc, jako by nestačily sezonní respirační choroby a chřipka. Mikroorganizmy útočí a objevuje se i ptačí chřipka, africký mor prasat, nemoc šílených krav a její nebezpečné infekční priony. Bůh ví, co ještě v ovzduší létá a chystá se na nás. Vzpomeňte na středověké epidemie a morové rány. Jakoby se historie cyklicky opakovala. Ale ona se nikdy neopakuje ve stejné podobě, vždy nějak vylepšená. Daří se těm nejjednodušším organizmům. Vždyť viry jsou jen chomáčky genetické informace DNA (případně jen RNA) obalené kouskem bílkoviny. Nemohou se samy množit a musí proniknout do jiné buňky, kde je potřebná biochemie a podmanit si ji k vlastnímu množení. Nemají vlastní metabolizmus a jsou tedy na samém okraji živočišné říše. Jsou jen jakousi „aktivní informací“. Přesto jsou tak účinné a úspěšné.
Zdá se, že rovnováha mezi našimi obrannými zbraněmi, odolností a útočností mikroorganizmů v historii kolísala a v poslední době se přesunuje na stranu útočníka. Nastává jejich věk?
Dá se s tím něco dělat? Moc ne, jak nám předvedl covid. Jenom očkovat a doufat, že dokážeme vakcíny modifikovat tak rychle, jak viry mutují. Je to nikdy nekončící boj. V „zájmu“ viru není svého hostitele rychle zabít, ale jen co nejrychleji ho nakazit, přežívat v něm a množit se. S koncentrací lidí a jejich mobilitou toho asi mnoho nenaděláme. Také kontakty s divočinou těžko eliminujeme. Ale každý z nás má v sobě účinný a mocný imunitní systém také vyšlechtěný evolucí. Když budeme celé tělo udržovat v dobré kondici, bude v kondici i on a od toho nejhoršího nás snad ochrání. Je to vždy tak trochu loterie a kdo z koho. Přežívají ti nejsilnější a nejodolnější. I o tom je evoluce, kterou jsme civilizací zablokovali. Tak ať jste mezi těmi úspěšnými.
Vyšlo v Neviditelném psu