Chemie to odskákala

Pro chemii má dnes málokdo vlídné slovo. Je synonymem znečištění přírody a těch zlověstných E-ček, co nám přidávají do potravin. Chemie je vlastně pokračováním fyziky, kdy se atomy slučují do stále složitějších celků, sloučenin, které spolu pak dále reagují. Tu nepřebernost sloučenin umožňuje vlastnost některých prvků, zejména uhlíku, vytvářet mezi sebou dlouhé řetěze.
Málo kdo ze znevažujících si uvědomí, že chemie nejsou jen ty čoudící chemické továrny, známé z minulosti, ale chemie je vlastně všechno kolem nás. Bez chemie by nevznikl život, ani bychom se nenarodili. Každodenně v našich tělech pobíhají tisíce chemických reakcí, které nastavují potřebné rovnováhy, abychom žili. A z předmětů, bez kterých si už každodenní život nedovedeme představit, většina z nich také vznikla chemií. Kovy, které používáme, keramika, cement kterým stavíme domy. Naše oděvy mají nezanedbatelný podíl syntetických vláken a i ta přírodní se musí chemicky upravovat. Bez saponátů či mýdla bychom páchli a chodili špinaví. Používáme stroje a přístroje, ale i na jejich přípravě se podílela chemie. Základem procesoru ve vašem chytrém telefonu byl plátek extra čistého křemíku. To nemluvím o lécích, když ochoříme. Výroba displejů, LED žárovek, baterií to vše je také chemie. Některé reakce by probíhaly jen za extrémních podmínek a pomalu. Katalyzátory je však dovedou urychlit a zefektivnit a to nám poskytuje další paletu produktů. Bez umělých hnojiv vyráběných chemicky by se dnes už skoro 8 miliard lidí neuživilo. Umožnili to v r. 1910 Haber a Bosch katalytickou syntézou čpavku z plynného dusíku a vodíku.
Kritiku chemie možná vyvolal a umožnil extrémní pokrok v analytické chemii samotné. Najednou bylo možné analyzovat kde co a nalézt molekulu skoro čehokoliv kdekoliv. I v chlebě, který jíme. Většinu látek v něm asi jedli i naši předkové, ale nevěděli to. Lidé se zděsili, co vše prochází jejich tělem. A s vaničkou začali vylévat i dítě. Na chemii se možná proto tak snadno nadává, protože většině lidí působila ve škole obtíže a moc jí nerozumí. Tak ji to vrací. Hodně působí i nedostatek vzdělání. Vždy žasnu, když ve zprávách hlasatel oznámí, že havarovalo auto, převážející toxický síran amonný. Přitom stovky tun tohoto síranu se ročně vysypou na pole jako cenné hnojivo. Toxické je najednou kde co. Vlastně všechno i kuchyňská sůl či cukr. Je to vždy jen otázka množství. Když byste ho snědli příliš moc, otráví vás.
Samozřejmě i chemii, jako všechno, musíme používat s rozumem. Nadbytečné užívání antibiotik, způsobí ztrátu jejich účinnosti. V odpadních vodách se hromadí estrogeny, protože mnoho žen se brání početí hormonální antikoncepcí. Kdybychom do trvanlivých potravin nepřidávali ta E-čka, rychleji by se kazily a obsahovaly toxiny bakterií a plísní. E-čkem je i vitamin C nebo E, kyselina citronová, či přírodní barvivo. I ten zavrhovaný glutamát se nám sám tvoří v mozku a je třeba k jeho správné funkci. Ne vše se povedlo a DDT, které umožnilo Američanům porážet Japonce v tropických džunglích a v malarických oblastech hubit komáry bylo tak stabilní, že se začalo usazovat v tukových tkáních predátorů a působit obtíže i jiným živočichům. Bylo tedy logicky později zakázáno, ale přineslo více užitku, než škody a zachránilo miliony životů. Tak je to s každým produktem, má svoji životnost a takto rozumně k tomu musíme přistupovat. DDT je dodnes povoleno v některých afrických státech, kde není proti malárii nic lepšího. Obdobně se přežily a byly opuštěny polychlorované bifenyly. Používaly se jako běžná aditiva v barvách, lacích, hydraulických zařízeních, či teplonosných médiích. Byly náplní transformátorů, kondenzátorů a dalších zařízení. Dnes musí být každá látka používaná chemickým průmyslem dle evropského nařízení REACH registrována a otestována v účincích na lidské zdraví a životní prostředí.
Pohled na chemii by měl být střízlivý a na základě znalostí. Používat ji s mírou a rozumně. Bez ní by se naše civilizace rozpadla a její podíl na našem současném (tedy aspoň nedávném) blahobytu je velký. Velký dluh mají také samotní chemici, kteří nedovedou svůj obor dostatečně vysvětlovat a popularizovat, jako to umí třeba dr. Grygar s astronomií. Tak až zase uslyšíte o chemii, věřím, že se na ni budete dívat snad trochu jinak.
Vyšlo v Neviditelném psu 16.11.2022