Umíme kalkulovat s náhodou?

Žijeme ve světě, který je složitý, všechno o něm neznáme a tak se stávají náhody. Ale ono je to ještě mnohem horší. Náhodné procesy jsou nedílnou součástí celého vesmíru. O tom, kdy se rozpadne radioaktivní atom, rozhoduje náhoda. Jeden hned a jiný třeba až za rok. Sám velký A. Einstein dlouho odmítal věřit, že Bůh s námi hraje v kostky. Předpokládal, že náhodu tvoří ty neznámé drobné nepodchycené faktory, ale ona je přímou součástí našeho světa.
Bolestně si ji uvědomíme, když při bouři spadne strom právě na projíždějící auto a zabije cestující. Kdyby spadl o vteřinu dříve či později, nemuselo se to stát. V našich dětech jsou náhodně smíchány vlastnosti rodičů. Řada gamblerů je ochotna prosázet jmění, jen aby jí padl jackpot. Vždyť přece každou chvíli někomu padne, tak proč ne já? Ano padne jednomu z mnoha milionů. Jak dlouho by musel žít, aby padl i jemu.
V mikrosvětě je náhoda denním chlebem. Tam se pozorovatel stává součástí experimentu. Elektron je všude a teprve, když se na něj experiment podívá, vyloupne se někde náhodně.
I my ve své svobodné vůli se střetáváme s náhodou. Nebo víte vždy zcela přesně, proč jste se rozhodli tak, jak jste se rozhodli? Často se dlouho rozmýšlíme, trápíme a pak musíme říct, bude to tak. Něco v nás to vyřešilo.
Naštěstí žijeme ve světě, kde panuje souslednost příčiny a následku. Jenomže ďábel může být schován v té příčině. Může být pranepatrná nebo i náhodná. Naše současná společnost je, kromě nároků, posedlá i hledáním viníků. Za vše, co se stane, musí být někdo zodpovědný, případně vinen. Pomiňme kriminální činy, tam je tato snaha pochopitelná a je dávným pilířem fungování společnosti. Technická civilizace kolem nás je sofistikovaná a žasneme nad tím, co všechno umožňuje. O to víc jsme zaskočeni, když selže a dojde ke katastrofě. To se hned zvedají hlasy, jak je to možné a kdo za to může? I dobře projektovaný most může někdy spadnout kvůli skryté vadě materiálu nebo neobjevené či změněné anomálii geologického podloží. Souvisí to se stále složitějšími systémy, které vytváříme. Katastrofa nebývá způsobena jedním dominantním faktorem, ale zpravidla řadou drobných nabalujících se příčin, v nichž hrají roli i náhodné procesy. Marně se snažíme o absolutní bezpečnost. Není možné podchytit všechny vyšinuté jedince, aby náhodou někoho nepobodali nebo nepostříleli. Absolutní bezpečnost je chimérou a znamenala by krutou totalitní společnost. Svobodná vůle je totiž náhoda. Zdá se, že čím více svobody, tím více rozličnosti a tedy také náhod.
To, že umíme postavit superpočítač nebo nadzvukové letadlo, ještě neznamená, že dovedeme vyloučit náhodu. Naučme se pokorně počítat i s nešťastnou náhodou a jen doufejme, že se neoctneme ve špatný čas na špatném místě. Vždyť nebýt náhody, nebyli bychom tu konec konců ani my, jako jedinci či lidstvo. Jistě, často je na vině člověk, ale někdy to bývá i náhoda. A tu nepotrestáte.