Proč žije na Zemi tolik různých druhů rostlin a živočichů? Podvědomě cítíme, že to není jen proto, aby to tu bylo hezčí, ale že je to dobře a želíme každého vyhynulého druhu. Ta rozmanitost zvyšuje robustnost biosystému a jeho odolnost vůči krizovým situacím. Když vyhyne jeden, zaujme jeho místo jiný podobný.
I v rámci jednoho druhu je dobře, že je každý trochu jiný. Třeba takové včely dovedou řídit teplotu v úlu. V případě chladu kmitají svými hrudními svaly a ohřívají úl. Nepotřebují k tomu žádný pokyn shora. Kdyby byly všechny včely stejné, tak se na ohřívání vrhnou všechny najednou a regulace by byla skoková, od pangejtu k pangejtu. Ale protože má každá včela různou citlivost na chlad, zapojují se nejdříve ty nejcitlivější a na malý výkyv chladu to stačí. Pokud ne, připojují se postupně i ty méně citlivé, a ty také dříve odpadají, když se teplota blíží požadovanému normálu. Tak různost přispívá k jemnosti reakce a regulace.
Nejinak je tomu v lidské společnosti. Jen si připomeňme, jaký skok to udělalo, když po přechodu k zemědělství mohly vznikat specializace řemeslníků a společnost se strukturalizovala. Rozličnost vede k širším znalostem. Vytváří bohatší a různé názory. Čas od času ovšem přijde někdo, kdo hlásá ty „opravdové“ pravdy a chce vytvořit monolitickou masu sdílející stejné hodnoty. Pryč s ním, ať je to Hitler, Stalin nebo třeba i EU. Ty správné názory a hodnoty by měla sdílet pouze většina společnosti a ten zbytek by měl udržovat hemžení, aby společnost neusnula v letargii. Myslím si, že v Česku by mělo být vždy tak tisíc komunistů, tisíc fašistů, tisíc ekologických anarchistů, pět pedofilů a tři vrazi. U nás na maloměstě máme jednu bývalou učitelku, která je postrachem komunálních politiků. Zaměřuje se hlavně na životní prostředí a pro slovo nejde daleko. Píše do místního plátku a vystupuje na zastupitelstvu. Zdaleka ne každý s ní souhlasí, ale všichni si dávají pozor.
Lidé nejsou jako včely, ale přesto přetrvávající problémy výmarské republiky a důsledky světové hospodářské krize vedly v Německu k touze po pořádku a silné ruce. Němci jsou k tomu už tak nějak geneticky uzpůsobeni. Nejprve jen několik radikálů, ale když problémy přetrvávaly, přidávali se i méně pevní demokraté, až nakonec naprostá většina provolávala slávu Hitlerovi. Naopak proti totalitě komunistů u nás bojovala zpočátku jen hrstka disidentů. Jak se situace stávala neúnosnou, připojovalo se postupně stále více běžných lidí, a to bralo komunistům půdu pod nohama. Nakonec přišli i dělníci z ČKD. Proč myslíte, že se tehdy strana neodvážila povolat lidové milice do ulic?
Rozličnost a různé názory ve správné společnosti obohacují a stabilizují. Každý jsme vznikli jako náhodný mix genů našich rodičů a žádní dva lidé (kromě jednovaječných dvojčat – klonů) nejsme stejní. Prošli jsme různými životními zkušenostmi. Kromě různých povah a preferencí tu roli hraje i statistické rozdělení IQ napříč společností. Každý tu má své místo a úlohu a bez něho bychom o něco přišli.
Je ovšem třeba se s tím naučit žít a nevidět v hlasateli jiného názoru nepřítele, ale spíše podnět k přemýšlení. Říkáte, že nám to moc nejde? V tom máte pravdu. Třeba to našim dětem už půjde líp. Je to také o nějaké jednotící vizi. Možná budou chápat, že síla a štěstí není v jednotě, ale v spolupracující různosti.
Vyšlo v Neviditelném Psu