Je nás zkrátka moc

Četl jsem nářky klimatologů nad růstem průměrné teploty Země, nárůstu emisí. Nákupní předměty mi už začínají zdražovat odpustky za vypouštěný oxid uhličitý. Prý budeme žít v uhlíkové neutralitě, což mi tak trochu připomíná myšlenku komunizmu. Pak si zase přečtu o nezvládnutelném množství odpadů, a jak se plasty hromadí na moři. Do toho začíná stěhování národů k těm bohatším a nasycenějším. Společnost má problém s drogami a morálka v příspěvcích na sociálních sítích, no hrůza. Zdá se, že svět je v pěkném marasmu a velkém průšvihu.
Hledají se řešení, ale jen ta lokální. Poručíme větru a dešti a uděláme něco s tím neposlušným klimatem. Máme odpady kompostovat, recyklovat nebo spalovat a vypouštět tak další oxid uhličitý? Morálku musíme zlepšovat výchovou mladých ve školách. Co s migranty, to zatím nevíme. Je to všechno jen léčení příznaků a ne příčiny.
Všichni se tváří, jako by příčina nebyla nebo jsme jí byli tak nějak my všichni. Nikdo se ji neodváží pojmenovat. Je nás zkrátka na Zemi moc. Dokud nás bylo 2-4 miliardy, fungovalo to. Potraviny se daly vypěstovat, odpadů ani energie nebylo tolik. Příroda se s tím dokázala vypořádat a absorbovat nás i to, co po nás zbylo. Civilizace tolik nezasahovala do divočiny a nepřeskakovalo z ní tolik nových nemocí.
Dominantní predátor planety se zkrátka přemnožil a začíná narážet na své hranice. S normálním živočišným druhem by si příroda poradila nedostatkem kořisti a nemocemi. Ale my jsme si vybudovali sofistikovaný zdravotnický systém a vědecké zemědělství a průmysl. Vymkli jsme se díky v živočišné říši nebývalé inteligenci. Pomáhaly ještě války, ale díky nukleárním zbraním i ty se nám daří držet jen na lokální úrovni.
Co s tím? Je to natolik ožehavý problém, že politici se ho zatím ani neodvážili pojmenovat. Ti první, kteří to zkusí, budou odepsaní. V epoše lidských práv je přece právo na množení tím základním. Navíc to ani není jen právo, ale přímo přírodní princip definující živou hmotu. Je to, jako byste řekli, nemetabolizujte, nedýchejte. Nedá se to přikázat. Navíc se ještě lidé nejvíc množí na málo rozvinutých územích, kde spíše spotřebovávají, než aby vytvářeli nové zdroje a technologie. Neřešený problém se v budoucnu začne samovolně řešit pandemiemi a válkami. Společenskou degradací.
Nedovedu si ovšem ani představit, jak by vypadal řešený problém. Totálně by změnil lidskou společnost. Žádný trvalý rozvoj, ale konstantní rovnováha. Jen starý výrobek nahradí ten pokrokovější. Nové dítě si bude možno pořídit až po předložení úmrtního listu prarodiče? Nebo dojde na kastování, eugeniku? Možná vzdělanější lidé zavedou kampaně, že se nemusí množit za každou cenu a odlehčí světu. To ovšem zase sníží celkový intelektuální potenciál lidstva. Řešením by asi byla totální krize a rozpad současné civilizace a návrat k primitivnímu přírodnímu způsobu života, který by drasticky zredukoval počet a možnosti lidstva. Možná to tak skončí, pokud problém zůstane neřešen. Populační křivka sice už nesměřuje tak strmě vzhůru a začíná se ohýbat, ale může být už pozdě a nevyřeší to vyvolané problémy.
Jako by se naplňovala stará moudrost, že žádný strom neroste do nebe. Z tohoto důvodu jsem rád, že já jsem skoro celý život už prožil a nezávidím našim potomkům, čemu budou muset čelit. Mají inteligenci i ohromný potenciál nahromaděných vědomostí a tak snad budou úspěšní. Jinak se nakonec bude muset uplatnit všemocná příroda, která ukončí eskapádu ambiciózního predátora.
Vyšlo v Neviditelném psu 1.10.2021