Jak jsem se stal rasistou

Mám rád zeleninu, blanžírovanou a osmaženou na másle. Výborně se hodí k masu. Takové fazolky a hrášek dovedou s vepřovou krkovičkou a trochou bramboru vytvořit takovou chuťovou symfonii, za kterou by se nemusel stydět ani Bach či Händel. No pohádka. Kořenová zelenina zase vytváří tu báječnou chuť svíčkové. Miluji saláty, okurka, cuketa, polníček, salát klasický, římský či čínský. Co by byla kachna bez bílého i červeného zelí. Chutná mi celer, i ten řapíkatý. Zeleninový bujón je kořením kuchyně. Cibule a česnek jsou mými spolubydlícími.
Jen kapusta a mangold si moji přízeň nedokázaly získat. A to ani ta půvabná růžičková. Nevím čím to je, ale připadá mi docela hnusná. Neznám příčinu, proč jsem se tak zatvrdil. Možná za to může má maminka, když mi někdy v dětství nutila kapustovou polívčičku, jak je dobrá a zdravá. Rozumově uznávám, že všechny druhy zeleniny jsou důležité a obsahují cenné výživné a ochranné látky, ale jakmile ucítím na patře chuť kapusty, převládnou emoce. Šlo by to ven.
A tak celý můj život byl kapusty prostý. Ale mé nechuti ke kapustě a mangoldu si bohužel všiml i můj korektní zelinář a vyčítá mi to. Kapusta a mangold si to prý nezaslouží, vyrostly pro lidi a chtějí být konzumovány. Došlo to tak daleko, že mi hrozí i žalobou, že jsem u něho nikdy nezakoupil ani jednu hlávku kapusty či nějaký list mangoldu. A to je prý diskriminace a hanobení druhu, což je zavrženíhodné, ne-li dokonce trestné. Ale já se opravdu snažil, ale nešlo to.
Zatím ke mně posílá zeleninové příznivce s transparenty s nápisy Kapustě na nás záleží a mangoldu jakbysmet. Tuhle u mě zazvonil pár slušně oblečených lidí, že pro mě mají dobrou zprávu. No kdo by ji nechtěl? Ale ukázalo se, že vyjmenovali všechny výživné a ochranné látky, které obsahuje kapusta. I když jsem slušný člověk, poslal jsem je… no víte kam.
Jsem z toho už trochu na nervy. Dokonce už ze zeleninových jídel nemám takový požitek, jako dřív. A tak jsem se stal potravinovým rasistou.
Vyšlo v Neviditelném psu 13.7.2021