Říkáte si, co je to za hloupou otázku, když máme plno práce s právě probíhající pandemií. Ale ono to už dlouho viselo ve vzduchu. Vždyť dnešní společnost je jako velká Petriho miska, která se nabízí k pěstování patogenů. Velká hustota obyvatel ve městech, společenská aktivita a vysoká mobilita, kdy cestující letadly, vlaky či jinak rychle nákazu přenesou do nových míst. A virové nákazy umí být vysoce nakažlivé. Světová zdravotnická organizace (WHO) dlouhodobě sleduje významné patogeny, mezi které patří i ebola, Marburg, SARS i MERS nebo horečka Nipah. Snaží se připravit nějaké scénáře a opatření při jejich pandemickém šíření, ale jak ukázal covid ne moc úspěšně.
Ostatně není se co divit a nikdo na světě si s tímto novým fenoménem nedovedl trvale úspěšně poradit. Všichni tápají a zkouší a ne zcela špatně. Vtipné bylo zkoušení už vyvinutých a schválených léků a ocenění zaslouží i rychlé vyvinutí několika druhů očkovacích vakcín a nezbytných testů. To ukazuje, že současná civilizace je na tom přece jen lépe než za morových ran. Přesto i moderní zdravotnictví bylo dotlačeno až na hranici kolapsu. Používají se různě účinné prostředky k omezení infekce od roušek až po respirátory s nanovlákny. Objevil se však nový problém a faktor podporující šíření pandemie a to problém sociální. Lidé jsou unaveni z dlouhého trvání pandemie a nejsou ochotni se jí dále trpělivě bránit. Prošli od fáze překvapení, úleku, popírání až do fáze vyčerpání a rezignace.
Ale ani virus pasivně nečeká a díky masivnímu rozšíření roste i pravděpodobnost mutací a díky přírodnímu výběru nakonec zůstávají jen ty nejagresívnější. Zájmem viru není zabít si co nejvíc hostitelů, ale naopak se v nich šířit co nejdéle. Tento virus, ale vyvolá takovou reakci našeho imunitního systému, že ta zahubí s virem i hostitele.
Není pochyb o tom, že přijdou i další pandemie, otázka nezní zda, ale kdy. Nejsem Nostradamus, abych věděl, jestli to bude za pět let či za dvacet. Možná je to i reakce přírody na přemnožený druh Homo sapiens. Covid je jen takovou rozcvičkou, protože má relativně nízkou smrtnost 1-20 % podle věku. Na něm bychom se měli naučit co a jak, smířit se a získat určitou pokoru, že nejsme všemocní. Co budeme dělat, až přijde neviditelný patogen s 80% smrtností, který nás nakazí během minuty? Budou po roce také odpírači a popírači? Ti možná vymřou jako první. Změní to naši civilizaci jak hospodářsky, tak morálně. Některá odvětví zkrachují a jiná budou vzkvétat. Změní se kultura i společenské interakce. Zůstane solidarita, nebo převládne sobectví? Přečkají introverti a ubyde extrovertů? Nepochybně zchudneme, jak ekonomicky, tak i společensky. Digitalizace nám umožní déle přežívat a ledacos bude jen virtuální. Bude to válka a ve válce musí velet jeden z jednoho místa. Ať už dobře nebo hůře. Změní to i pojem svobod, snad dočasně nebo i trvale. Jsou situace, kdy můžete být buď svobodný anebo živý.
Může to být i konečná velkolepé lidské civilizace, po které může zbýt jen pár domorodců na odlehlých tichomořských ostrovech. Žádný strom neroste do nebe a dinosauři také jistě nevěřili, že přiletí asteroid. Měli bychom to mít na mysli, ale zároveň nepropadat pesimizmu a fatalizmu. Umem a vědou jsme dokázali hodně a tak bychom se měli semknout, nezabývat se hloupostmi a pečovat o tu svoji civilizaci, aby byla silná, pevná a schopná čelit různým úskalím, která nepochybně přijdou.
Vyšlo v Neviditelném psu 2021