Kdyby v minulém století přišel někdo s nápadem adopce dětí homosexuály, nebo že si pohlaví vlastně mohu svobodně vybrat z řady variant, byl by považován za velmi výstředního, spíše za blázna. Stejně tak by dopadl nápad platit odpustky za vypouštěný oxid uhličitý pro průmysl nebo přejmenování názvu obrazů či soch na základě korektní rétoriky. Společnost měla tehdy skutečné starosti, jak se dobře uživit a aby nevznikl konflikt mezi supervelmocemi. Jenomže pak hrozba komunizmu padla, euroatlantická civilizace se rozšířila a začalo se jí dařit lépe. Kdo pracuje, zpravidla nezlobí a kdo má dost volného času, začne vymýšlet hlouposti. A to se stalo i Západu. Nám naštěstí méně, protože my stále ještě musíme dohánět cílovou životní úroveň.
Levicové snahy tu byly a asi bohužel i budou vždy, protože ne všichni lidé se dovedou o sebe postarat a utopické pohádky jsou pak pro ně přitažlivé. Když levičáci pochopili, že komunizmus je mrtev, přeorientovali se na neomarxisty. Rudou zaměnili za zelenou či duhovou a vrhli se na oteplování, gender a menšiny. A máme je tu znova, tentokrát z druhé strany. Navíc nebezpečnější, protože nepořádají krvavé revoluce, ale šíří se tentokrát evolučně a plíživě.
Jak je však možné, že jim lidé naslouchají a neodmítnou jejich názory jako absurdní a hloupé? Vetřeli se totiž na univerzity a vychovali si generace liberálních intelektuálů, kteří berou útokem média a státní správu. Doktrína se line z médií v rámci tzv. politické korektnosti a člověk má pocit, že zdravý rozum už nikoho nezajímá a je zesměšňován. Navíc zůstalo jim jedno společné s komunisty – kdo nejde s námi, jde proti nám a ve slušné společnosti nemá místo. My máme své opravdové hodnoty. Své protivníky už nepopravují, ale dovedou je zničit mediálně či akcemi jako MeToo.
Šikovně využívají vyvolání pocitu viny, protože zahanbený člověk je lépe manipulovatelný a náchylný k nápravě. Hodí se vina za cokoliv, dávné otrokářství bílých, špatně se podívat na menšiny nebo vina za postupnou změnu klimatu. Chtěli by změnit životní hodnoty a styl návratem k přírodě, ale se zachováním současné životní úrovně. Jen snad nejíst moc maso a nevydechovat moc oxidu uhličitého. To je ale stejná utopie, jakou byl komunizmus.
Podaří se jim změnit svět, zatím jsou na nejlepší cestě, protože lidé, kterým ještě zbyl zdravý rozum, zatím mlčí a jen kroutí hlavou. Ozvou se konečně. Jejich mlčící většina je zatím ještě větší, ale kolikrát už v historii menšina přemohla většinu. Našim rodičům byl vnucen komunizmus a nám je vnucován neoliberalizmus. Tak se nebojme ozvat, dokud to ještě jde. A ve volbách volme tradicionalisty.