Jaký bude svět po koronaviru?

Jsou určité mezníky, které ovlivňují svět. Po 11. září jsme si museli zvyknout na nová pravidla v letecké dopravě a vánoční trhy s betonovými zátarasy. Obáváme se terorizmu, i když je mnohem pravděpodobnější, že nás zabije někdo z rodiny, než terorista. A teď je tu nová zkušenost s COVID-19. Zaskočila nás a zatřásla s naším sebevědomím, že jsme všemocní a neomylní. Vždyť jsme přece dokázali tolik věcí, letěli na Měsíc, máme internet, čteme genomy a koketujeme s umělou inteligencí. Jsme vrcholovým predátorem planety. A najednou je tu malý neviditelný nepřítel, který si nás dovoluje lovit. Kousíček RNA v chomáčku proteinu. Jak trefně poznamenal jeden biolog – virus je „špatná zpráva zabalená v kousku bílkoviny“. Vědci se přou, jestli je vůbec „živý“ a my teď máme pocit, že je živý až moc.
Ne, nevyhubí většinu lidstva a nevyřeší tak tabuizovaný problém přelidnění. Tentokrát ještě ne, ale zanechá v nás červíčka pochybností, že některý jiný, ještě šikovnější, by příště mohl. V dnešním globalizovaném světě se nejen skvěle šířil, ale dovedl uchvátit vědomí většiny lidí a stal se tím nejsilnějším memem. Máme to totiž zakódováno ve svých genech, bát se nového a neznámého. Když náš prapředek nezareagoval na divné zapraskání či zvuk, často nepřežil. A COVID-19 je takovým zapraskáním. Co na tom, že na chřipku zemře více lidí, než zatím na koronavirus, že blesk zabije ročně 24 000 lidí nebo bojíme se atavisticky zmije, ale spíše nás zabije včela. Je to nové a tudíž neznámé, nejsme si jisti, co to s námi udělá. Podobně, ale ještě mnohem hůře se cítili naši předci při středověkých morových epidemiích.
A proto jsou ostatní problémy jakoby zapomenuty. Imigranti, Gréta a hon na uhlíkovou stopu. Teď rezonuje koronavirus. Politická korektnost jde stranou. Co také atraktivnějšího mohou média nabídnout? Lidi zajímá, protože je ohrožuje svojí novostí. Byla tu už ebola, horečka nipah, SARS, ale ty byly vesměs lokálními epizodami. Zahýbe to nepochybně i s ekonomikou. Až na pár výjimek, všichni proděláme. Ale co jsou to peníze, vůči zdraví a životu? Evropská unie zklamala a na hrozbu nedokázala adekvátně reagovat. Možná je to ale dobře, že nakonec nechala ochranu na národních státech, které nejlépe znají situaci.
Člověk měl vždy jednu dobrou vlastnost, že i ze všeho zlého si uměl vzít něco pozitivního a nějaké ponaučení. Dokážeme si vzít něco i z koronaviru? Během úspěšného vývoje jsme ztratili pokoru. Měli bychom si uvědomit, že nejsme tím úplným středobodem světa a jsou tu mocnější síly, vůči kterým jsme zatím bezmocní. Takových situací, které nás mohou dostat do kolen je více. Představte si, kdyby se k Zemi blížil asteroid a ani vědci nedokázali přesně říct, jestli nás mine nebo se trefí. Může vybuchnout supervulkán pod Yellowstonem a změnit naráz klima, silná sluneční erupce nám může spálit satelity a energetickou rozvodnou síť. Možná nám koronavirus pomůže najít své místo v řádu světa, a lépe nás zakotví.
Češi byli odjakživa laxní k zákonům a nařízením. Ale pravidla společnosti tu nejsou pro legraci a někdy mohou být zatraceně důležitá. I to nám koronavirus připomněl. Vyrazil jsem tuhle poprvé s papírovou rouškou, jedinou, kterou jsme doma nalezli. Připadal jsem si trochu jako pračlověk, když vycházel z jeskyně s kyjem v naději, že by případnou potvoru snad zahnal. Já vím, že rouškou nezahnal. Ale pokud nás koronavirus naučí dodržovat pravidla, tím lépe. Najednou bylo jedno, co si kdo myslí a koho volí, hlavně když jsme dokázali táhnout za jeden provaz. Budou přibývat otázky. Nezmutuje COVID-19 a nebude se pravidelně vracet vedle chřipkových epidemií? Nevypořádaly se s ním lépe asijská společenství, založená tradičně na kolektivním přístupu, než individualistická euro-americká společnost? Není to další omezující faktor, který zredukuje demokracii? Nevyvolá koronavirus hlad a nebude působit jako katalyzátor konfliktu mezi bohatým Severem a chudým Jihem? Možná si začneme víc vážit vědců a odborníků, budeme čistotnější a digitální technologie se stanou ještě větší přirozeností. Je to příležitost pro určitý restart a dělat věci lépe. Řada lidí možná změní negativní postoj k očkování.
Svět už nebude zcela jako dřív a přání nebýt ve špatnou chvíli na špatném místě nebude jen frází. Uvědomíme si, že rozum nestačí a je potřeba také štěstí. Tak ať ho máme.