Přemnožení?

Když se přemnoží myši nebo kobylky, dá se s tím něco dělat. Aktivně chemicky nebo počkat, až si příroda poradí sama. Když sežerou úrodu a zdevastují krajinu, vyhynou sami. A zase je na čas klid. S lidmi je to ale horší. Jednak je to osobnější, proč ty ano a já ne, a jednak jsou to přece jen lidi. To ale neznamená, že je to menší problém. Naopak.
Většina činností, které jsou dnes v hledáčku a odsudku ekologických aktivistů by nebyla sama o sobě špatná řada z nich se děla po staletí. Kritické je teď, že to dělá příliš mnoho lidí najednou. Dřevo a fosilní paliva se spalovala od nepaměti a staré nádobí vyhazovalo. Je na tom založena naše civilizace. Jenomže dnes toho je tak nějak moc. Přibyly plasty, různé chemické přísady. Pod velkými koloniemi ptáků na jihoamerických skaliscích bývala vysoká vrstva trusu, guáno, které se nám hodilo k výrobě střelného prachu a jako hnojivo. Také po nás zůstávají ohromné skládky odpadu, které zaneřáďují naši planetu.
Alarmisté bijí na poplach, zakazují plastové tašky, uchošťoury a brčka a nejraději by, abychom moc nedýchali a nevyměšovali. Neměli bychom jíst tolik masa a stavy skotu by se měly zredukovat. Auta, proč, stačí přece kola a koloběžky. Uhlíková stopa se stala moderním synonymem ďábla. Blíží se ekologická totalita, ti prozíravější to tuší, ale nikdo se neodváží pojmenovat příčinu.
Je nás prostě moc a někdo musí z kola ven. Nikomu se však do toho nechce. Omezovat právo na potomky, vždyť je dosud tím základním, byť vlastně nepsaným a v ústavách nezmiňovaným. Jeho redukce je obtížně vynutitelná, o to se příroda postarala a nepodařilo se to ani čínské komunistické straně, a že ta už poručila ledaskomu. Starý Malthus myslel, že přemnožení vyřeší hlad, až se lidé na planetě neuživí. To se zatím díky chemii a intenzívnímu zemědělství odkládá, ale jsme příliš jako ti jihoameričtí ptáci. Moc děláme pod sebe.
Paradoxní na tom je, že ti, co táhnou svět a vytvářejí technologie, pomalu vymírají a přemnožují se ti, co se sami nedokážou ve svých teritoriích uživit. Souvisí to se strategií množení. Část savců, typicky hlodavci, sází na strategii porodit hodně potomků s tím, že nakonec někteří přežijí a o rodiče se postarají. Jiná část savců, jako třeba šelmy, má jen několik málo potomků, které vypiplá a pečlivě zajistí. Obojí na planetě existuje od nepaměti a funguje. Paradoxně emancipace žen v západní společnosti měla zhoubný vliv na porodnost a stala se nakonec naší evoluční nevýhodou. Jakoby příroda věděla, že samičky by o rozmnožování neměly zas tak moc rozhodovat. Protože když dáte na misku vah devět měsíců těhotenství, vypiplání dětí a na druhou místo manekýny, manažerky, vilu a dovolenou na Maledivách, dopadá to tak, jak to dopadá. S Arabskými a africkými ženami to nikdo neprobírá.
Je několik typů scénářů směrem do budoucnosti. Ten nejhorší by byl v rámci politické korektnosti předstírat, že vlastně žádný problém není a nechat situaci vyhrotit. Něco jako divoký brexit. Zatím to k tomu spěje. Dalším scénářem je, že se přemnožení stane světovou agendou, neméně silnou jako oteplování, což by vedlo k stanovení kvót porodnosti a na ně vázanou rozvojovou pomoc. V domnění, že to zastaví proudy hladových uprchlíků. Nedovedu si představit, jak by bylo možné si plnění kvót vynucovat. A protože tohle všechno nebude fungovat, může přijít na řadu ten přírodní scénář. Jednotlivá etnika si budou se zbraní v ruce hájit svá teritoria a zdroje. Hlavně potraviny a vodu. To, co v civilizované společnosti nespravily hladomory, budou muset napravit války. Ruku v ruce s válkami půjdou i epidemie a hlad, protože zdravotní systémy se rozpadnou. Zkrátka příroda nasadí své vlastní osvědčené mechanizmy, když lidé selhali. A situaci napraví. Že si nedovedete představit, jak my v Evropě se zbraní v ruce hájíme své domovy proti nájezdníkům? To ani nemusíte. V té době tu už dávno nebudeme a budeme nahrazeni průbojnějším etnikem.
Vyšlo v Neviditelném Psu 5.9.2019.