Evoluce civilizací

Jednotlivé živočišné a rostlinné druhy mají své geny a podléhají evoluci. Mění se, vyvíjejí a případně i zanikají. Jednotlivec je z hlediska druhu nepodstatný, al e jeho život je důležitý z hlediska budoucího přežití tohoto druhu. Tolik biologie.
Existuje něco obdobného na úrovni národa nebo spíše civilizačního okruhu? Roli genů zde přebírají tzv. memy, které jsou jednotkou kulturní dědičnosti. Jsou to myšlenky, názory, zvyky, al e i nařízení a zákony, které se předávají dalším generacím. Celkově bychom to mohli shrnout pod pojem společenský hodnotový systém, což je taková obdoba genotypu u biologických druhů. Na naší planetě existuje řada civilizačních okruhů. Některé jsou relativně izolované, jako archaická společenství domorodců jiné spolu čile komunikují, obchodují a soutěží. V dnešním globalizovaném světě izolace ubývá a stále většího významu nabývá interakce těchto civilizačních okruhů. Historicky byly tyto interakce spíše darwinovské, násilné, ve smyslu soutěže o přežití a dominanci. Ani zrod humanizmu na tom mnoho nezměnil a minulé století přineslo ty nejhorší střety. Euroatlantický civilizační okruh se zejména posledních dvaceti let se snaží razit myšlenky – memy – pokojného soužití na základě demokratických pravidel. V jejich rámci dospěl k politické korektnosti, zahrnující i multikulti, genderovou rovnost, svobodu vyznání a sexuální orientace. Také sociálnímu systému, chránícímu ty neúspěšné. To je docela nové, nedarwinovské pojetí, připouštějící diskuzi, kritiku, paletu názorů. Obohacuje nás to v některých směrech, ale současně i ohrožuje ve směrech jiných, jako je třeba soutěž o přežití s jinými civilizačními okruhy. Ve svém základním memu nejsme však úplně holubičí. Snažíme se o vývoz našich memů, zkráceně demokracie, do ostatních částí světa a tím naplnit pud zachování a rozšíření okruhu. Nejsme v tom však proti našemu očekávání a víře v nadřazenost našeho systému příliš úspěšní. A to ani tehdy, když vývoz idejí podpoříme silou.
Všechny civilizační okruhy mají totiž pocit své jedinečnosti a nadřazenosti nad jinými. Vznikaly za různých podmínek a mají svou memovou historii. Tak jako není jednoduše možné naroubovat genový systém jednoho organizmu do rozdílného a myslet si, že to bude fungovat, nelze z krátkodobého hlediska (několika generací) naroubovat demokracii do jiného civilizačního okruhu. Můžeme s nimi pouze dlouhodobě soutěžit v rámci společenských evolučních zákonů, které možná ještě ani v detailnější podobě neznáme.
Jaké máme dlouhodobější šance v této soutěži? Lze říct, že náš civilizační okruh je ze všech ostatních nejvíce nedarwinovský. Nejvíce se vymykáme evolučním zákonům. Jenom lidem je vlastní, že se mohou silou své vůle vymknout (nebo možná spíše pokusit se vymknout) svým vlastním genům. Nejmarkantnějším důkazem toho je antikoncepce či možnost sebevraždy. A v oblasti memů je takovým vymknutím bezbřehá diskuze, pluralita názorů, nerozhodnost v jednání. Prostě to, co rozmělňuje přímý směr k přežití, případně rozšíření civilizačního okruhu. Ostatní civilizace tímto neduhem zjevně netrpí a jsou mnohem více darwinovské. Naším nosným memem, již po více jak sto let, byla technologie a technický pokrok. To a ne přímo demokracie nám zajistilo dominantní postavení. V současném globalizovaném světě, však již tento mem poněkud vyčpěl a ztrácí na důležitosti. Memetické atributy naší vysoké životní úrovně paradoxně nevedou k snaze o napodobení v domovských civilizacích, ale zdvihají vlnu imigrace. Počáteční vděčnost imigrantů však záhy vyprchá a oni erodují naši společnost. Naše ostatní memy jsme působením plurality úspěšně relativizovali. Neurčité a poněkud rozplizlé memy se pak špatně šíří v jiném prostředí. Zejména, když proti nim stojí memy silné a jednotící, jako třeba učení koránu. Mem, který uznávají a šíří prakticky všichni příslušníci muslimského civilizačního okruhu. Relativizovat nebo dokonce zpochybňovat ho je zakázáno a sankcionováno. Podobné jednotící memy mají i budhisté, hinduisté či domorodá společenství. To zajišťuje jejich stabilitu. Vzpomeňme, co dokázala národní a sebezáchovná vize v Německu třicátých a čtyřicátých let. Němci s ní přeorali většinu Evropy. Také idealistická levicová utopie blahobytu pro všechny se neustále vrací po jednotlivých nezdarech v obměněných podobách.
My máme velmi daleko k predátorské civilizaci, zatímco ta muslimská má ještě své přírodní instinkty. Jasného nepřítele a jak s ním naložit. Paradoxně má nad námi navrch svými jednoduchými, ale účinnými a dominantními memy. Navíc proti nám pracují nejen společenské memy, ale i lidské geny. Náš pohodlný životní styl redukoval naši porodnost a ta je velmi významným dlouhodobým faktorem v přežití a konkurenci civilizací. Řada desetiletí pohodlného života bez rizik zcela otupila náš pud sebezáchovy a ostražitost.
Civilizačně jsme možná zazářili, ale evolučně jsme na vyhynutí.
Vyšlo v Neviditelném psu 1.5. 2015