Také jste obětí médií?

V posledních letech jsou informace a fakta čím dál tím víc halena do emocionálního hávu. Přispívá k tomu samozřejmě i neblahá „politická korektnost“. Kdysi bylo možné rozlišit, co je čistý proud faktů a co jejich komentář, dnes většinou ne. Dobře v žurnalistice a umění nás to bohužel už ani moc nepřekvapí, ale ono se to už týká i tak exaktní oblasti, jakou bývala věda. I řada studií byla poznamenána oním pragmatickým čí chleba jíš, toho píseň zpívej. Jinak riskuješ, že příští studie nebudeš mít dělat za co.
Přispívá k tomu paradoxně i internet a celkový morální úpadek společnosti. A to rozhodně ne jen té naší. Každý si může napsat co chce, a je prakticky nepostižitelný, nepočítaje nenávistné a vulgární komentáře pod jeho výtvorem. A tak chudák člověk najde na netu často naprosto protichůdné informace. To, že někteří lékaři léčí anginu studeným a jiní teplým by mi vadilo nejméně. Informace, které najdete, jsou většinou komentované a to bohužel jednostranně. Dnes totiž každý všemu rozumí a má na vše svůj nezlomný názor. Ani stín nejistoty nebo pochopení, že jevy mají více, často protikladných stránek. Natož uvažovat o postoji toho druhého. To mé hledisko je přece to správné. A když chci protivníka zesměšnit, tak nejlepší zbraní je vytrhávat jeho slova z kontextu. Ale kde jsem vlastně k tomu svému pevnému přesvědčení přišel?
Znám ta fakta z vlastní osobní zkušenosti? Prostudoval jsem spousty podkladů o těchto událostech? Zažil jsem to na vlastní kůži? V naprosté většině zní odpověď ne. To mé pevné přesvědčení mi někdo do hlavy implantoval. Vše znám pouze zprostředkovaně. Z médií, televize, internetu. Jsem totiž na nich závislý a odkázán na ně. Jsem jejich obětí. Proto je tak důležité, aby fakta byla fakty a komentáře komentáři. Abych si alespoň trochu mohl udělat opravdu svůj vlastní názor. Protože pravda nebývá černobílá a má svá „ale“ a mnoho odstínů, které nám unikají. To vše se nenapraví bez pokory a tolerantnosti, která nám tolik chybí. A úctě k prostým faktům.
Takže až příště budete slyšet či číst, „že ten umíněný politik zase cíleně navrhuje….nebo jak nesmírně škodlivé je cpát se tím či oním, jak nám škodí přísady v potravinách, které často jen zamezují tomu, aby se brzy nezkazily“, zkuste se zastavit a jen se prostě selsky nad tím vším zamyslet, jestli to nemá třeba i nějaké druhé stránky. Zkuste být sami sebou.
Vyšlo v Neviditelném psu