Také býváte obětí obrácené kauzality – tedy důsledku příčiny a následku? Začíná to už v mládí, kdy se nám nechce vstávat, ale přesto nakonec vstaneme, abychom nepřišli pozdě do školy a nedostali poznámku. Tedy příčině, očekávané poznámce, předchází důsledek nucené vstávání. Později to pokračuje strachem z padáka v zaměstnání. Z večírku s kamarády odcházíme v nejzazší čas, aby nám žena nečetla levity. Cvičíme, aby nám tělo úplně nezchátralo. Nekrademe i proto, abychom předešli vězení. Většinu našeho konání ovlivňuje ta či ona obava nebo strach z toho, co by se stalo. Ne zpětná vazba, udělal jsem chybu a musím se z ní poučit pro příště. Tu používají nižší živočichové. Spálil jsem se a proto se budu horkému vyhýbat. My s inteligencí jsme už dále, máme dopřednou vazbu. Musím udělat to a to, protože jinak…. Naše hrozby jsou v budoucnosti, ne v minulosti. Samozřejmě je spousta situací v našem životě, které proběhnou klasicky systémem příčina – následek. Ale často mívají charakter opomenutí či chyby. Neuhradil jsem včas nájem a tak platím penále. Většinu z nich se snažíme pochopitelně eliminovat a tak konáme, aby se nenaplnila obávaná příčina v budoucnosti. Je to náročné, viďte a kde jsou ty časy, kdy si člověk dělal co ho napadlo a nesl za to následky. Teď pro samé coby, kdyby nemáme čas na to co nás baví a co by nás potěšilo.