Informační technologie dospěly k fenoménu paralelních výpočtů a programování teprve nedávno a stále je opředen řadou peripetií. A přitom příroda tuto záležitost realizovala s obvyklou grácií již dávno – ve formě ženy. Chtěl bych to ilustrovat na příkladu numerického řešení diferenciální rovnice Eulerovou metodou. Žena dlouho nehloubá nad podstatou diferenciální rovnice, ale záhy pochopí, že je třeba vyjít z počátečního bodu. Hodnotu derivace, danou rovnicí vynásobí malým integračním krokem a přidá ji k dosavadnímu výsledku. Vždyť je to jako pletení, přidávat očko k očku a tak se rozběhne po integračním intervalu jako po jehlici. Tím si uvolní mysl a než dojde na konec jehlice, pardon integrace, jakoby mimochodem vyřeší, co uvaří k obědu, že musí dokoupit brambory, že syn už odrůstá ze zimní bundy a kam by jela ráda na dovolenou. A to nemluvím o potřebě vymalovat. Jak prosté, že? Žena, využívaje obou mozkových hemisfér, takto zvládá nejen matematické, ale i fyzikální či biologické problémy včetně milování. Konec konců to také svým střídáním „hladce“ a „obratce“ připomíná pletení.
Takže ajťáci až se zase budete hmoždit s paralelním programováním, hlavu jako škopek a nebudete vědět kudy kam, podívejte se na své drahé polovičky. Věřím, že vám ta inspirace pomůže.
22.5.2013