Na první pohled zní tato otázka nesmyslně, ale realita nás přesvědčuje o opaku. Velmi často se nám stává, že některým Čechům vůbec nerozumíme. Je to proto, že si češtinu přetvořili do vlastního profesního nebo skupinového jazyka.
Na příklad, co vám říká Hodgeova domněnka ? "Každá harmonická diferenciální forma (jistého typu) nesingulární projektivní algebraické variety je racionální kombinací kohomologických tříd algebraických cyklů."
Nebo už jste jistě mluvili s právníkem: „Významný pozůstatek totalizujících trendů právního myšlení je v tendenci manipulovat účastníky privátních vztahů přemírou kogentních ustanovení, významnou měrou vylučovat úpravu vzájemných práv a povinností v soukromých poměrech osob z jejich vlastní dispozice a otvírat přílišný prostor veřejnoprávním zásahům do těchto vztahů. S tím je spojena přemíra přehnaně kazuistické úpravy, která se snaží, vedena mentalitou sociálního inženýrství, regulovat soukromoprávní jednání lidí co nejpodrobněji a nejdetailněji“.
Jindy stačí jen poslouchat v tramvaji půvabné teenagerky. „Ty vole, ten můj novej voprašovač mě vzal včera do cukrošky na boží cool tiramisu. Hulí furt trávu, ale perníku dal stopa“.
Když půjdete se svým počítačem do opravny, taky z toho nebude moudří: „Masterboot na hardu je out a po reinstalaci se budou muset downlodnout nový drajvry. A zas to bude bootovat jako malina“.
To bylo jen několik příkladů. Proč se to děje? Jednotlivé skupiny se chtějí odlišit, stát se individuálními a jedinečnými. Teenageři od těch gerontů třicátníků a starších, matematici, no ti byli od světa odtrženi odjakživa. Právníci potřebují dát ostentativně najevo, že vykládání práva je jen pro vyvolené a žádný samouk nemá mezi nimi co dělat. A laikovi to po zaplacení možná vysvětlí i trochu polopaticky. Lidé od komputerů čili „ajťáci“ jsou obětí anglických manuálů. Ne, že by se chtěli vyvyšovat, spíš žasnou, jak můžete nevědět co to je hard a drajvr?
Svou hantýrku mají i lékaři. Není to ani latina, ani čeština. Prostorové vztahy jsou dorzální, laterární, mediální či paramediální. Opilec není alkoholik, ale trpí ebrietou. Běda, když se vám zblázní něco v hippokampu. Lékaři kolísají mezi oddanými učedníky Hippokratovými a ztělesněním Boha na Zemi. Svou výlučnost zpravidla stvrzují i specifickým rukopisem.
Se slangem nebo dokonce argotem podsvětí jsem naštěstí dosud nepřišel do styku. Má jistě daleko do poetičnosti prvorepublikové galérky, ale nepochybně kolem nás je. Místo vybílení káči jde dnes spíše o hacknutí PINu a vysušení konta. Pomineme-li případy „sviní bílých“ a „sviní černých“.
Kdysi tak rozšířená regionální nářečí známe už spíše z filmů a od našich prababiček. V Čechách to byl především chodský nebo podkrkonošský dialekt. Na Moravě Valaši a Hanáci a též Opava a Ostrava je „region razovity“. A odhlédneme-li od obsahu, tak často i podle přízvuku rozeznáte Pražáka, Brňáka, Plzeňáka a Ostraváka.
Často se zdá, že se spisovnou češtinou se setkáme spíše v knižní formě, než hovorové. Také výrazivo médií značně pokleslo od dob našich prarodičů a to zdaleka i před 22. hodinou. Je to špatně a máme zdvihat varovný prst? Nemyslím si to. Je to jednak vývoj a i výraz svobody. V některých situacích byste se i ryze spisovnou mluvou spíše znemožnili. Jen se děsím, kdy nějaké snaživé úředníky v Bruselu napadne, kromě banánů, žárovek či sprchových hlavic, dbát i na čistotu jazyka v členských zemích.
7.1.2012