Málo co vzbudí ve společnosti takové vášně jako radioaktivita. Jak to, že 15 tisíc mrtvých Japonců v důsledku tsunami mediálně zastínila Fukušima, která zabila snad 1-2 lidi, obětavé likvidátory? Že toho využili zelení není divu, ale že zmagořila i německá vláda? Je radioaktivita opravdu tak strašná nebo je jen zástěrkou?
Lidé nemají rádi nebezpečí, které nevidí a na které si nemohou sáhnout. Podobně jsou na tom s bakteriemi a viry, ale tam už jednáme trochu méně hystericky. Snad až s námi radioaktivita pobude pár století budeme se na ni dívat jinak. Zatím z ní máme atavistickou hrůzu jako když nad krčícím se pravěkým lovcem blesky křižovaly nebesa. Přitom jiné formy nebezpečí, ba i záření bagatelizujeme. Nechceme se vzdát bronzových těl navzdory škodlivosti UV záření a ozonovým dírám, sedáme na silné motorky a stáváme se dárci orgánů. Jen na našich silnicích každý rok zahyne více lidí, než bylo přímých obětí Černobylu, který je považován za největší jadernou katastrofu.
Radioaktivní záření není jen zlé a bez něho by nebylo rentgenu, tomografu, radionuklidových vyšetřovacích metod a nejezdili bychom do radioaktivních lázní typu Jáchymova. Zdá se, že bez něho by nebyla tak velká diverzita organizmů. Při delší cestě letadlem dostaneme vyšší dávku záření, než u rentgenu. Měli bychom tedy k němu přistupovat podobně jako k ohni či noži, s respektem, ale ne s hysterií.
Co nám může katastrofa atomové elektrárny udělat? Ti méně vzdělanější si představují, že atomová elektrárna vybuchne jaderným výbuchem jako v Hirošimě, což je evidentní nesmysl a osvětu v tomto smyslu neposkytují media, ale jen paní Drábová a díky za její racionální přístup. Při násilné destrukci jinak neobyčejně zabezpečeného primárního okruhu může uniknout do okolí radioaktivní materiál. Přímá radiace ohrozí a může zabít tu hrstku hrdinných techniků, kteří na místě likvidují následky katastrofy. Mezi ty veřejnost pochopitelně nepatří. Určité okolí elektrárny je třeba na desítky let uzavřít a de facto změnit na nepřístupný národní park. To může být okruh o poloměru 30-50 km. Ne, že by to bylo příjemné, ale národní parky jsou i větší. Jistým vedlejším výsledkem je pak, že biologové mohou zkoumat, jak si příroda poradí a jak se chová, když je ponechána sama o sobě. V tomto smyslu byli vědci překvapeni jak v oblasti Černobylu, tak i atolů Bikini neočekávanou regenerační schopností přírody. Ne, že bych pro takové "národní parky" horoval, ale když už by se to přihodilo…. Nejvíce medializovaný je asi rozptyl radioaktivního mraku do vzdálenějšího okolí.Ten už bývá silně zředěný a nepředstavuje přímé ohrožení života. Většinou neudělá moc, ale podle intenzity může zvyšovat pravděpodobnost onemocněním některými nádorovými chorobami. Taková statistická rizika podstupujeme denně. Náruživou konzumací uzenin zvyšujeme šanci na karcinom tlustého střeva, nezřízeným opalováním na melanom kůže a o kouření ani nemluvě. Pravděpodobnost, že vás v Evropě poškodí radioaktivní mrak z atomové elektrárny je díky jejímu zabezpečení tak malá oproti ostatním rizikům kolem nás, že s ním rozumný člověk nemusí vůbec kalkulovat.
Na světě máme zatím 442 atomových elektráren, z toho v seizmicky aktivních zónách jich je 88. Jsou zabezpečeny proti běžnému teroristickému útoku, pádu dopravního letadla a očekávané úrovni zemětřesení v dané oblasti. Novější, post-černobylské technologie jsou zabezpečeny i proti lidskému faktoru. V Japonsku překvapila kombinace vrcholového zemětřesení hlavně s účinkem tsunami. Možná kdyby byl a Fukušima 9 km ve vnitrozemí…. A co my v klimaticky i seizmicky umírněné Evropě? Pesimista řekne, vždycky se může něco semlít a když si sedne moucha na most, taky se most prohne. Možná, ale když si dáme na druhou misku vah ekonomický výhodný elektrický proud, rozvoj hospodářství a prosperitu?
My Češi naštěstí patříme k těm střízlivějším a uvědomujeme si, že jaderná energetika je jednou z mála možností ekonomického i ekologického rozvoje naší energetiky. Navíc v ní máme zkušenosti nejen provozní, ale i konstrukčně-výrobní. Nedejme se tedy zmást hrátkami mocenských skupin i medií, kteří nás záměrně straší, více, než zdrávo. Jde jim především o moc, zisk a náklad medií. Pravda je přece tak plastická a mnohotvárná. Nezbývá, než doufat, možná trochu bláhově, že i politici jednou budou schopni dohlédnout ekonomických důsledků svých rozhodnutí.
16.7.2011 (otiskl Neviditelný pes dne 18.7.2011)