Moje dcera, která žije v Chorvatsku dala mé mamince k vánocům návštěvu divadelního představení. Tedy dala, napsala "Tati vyber něco a vezměte tam babičku, pak mi pošli účet". Když jsem se k tomu konečně dostal, objednal jsem přes net lístky do divadla Fidlovačka. Hrála Eliška Balzerová a to mi po shlédnutí filmu Ženy v pokušení poskytovalo dokonalou záruku příjemného zážitku. Navíc mě oslnilo, že lístky jsem si po zaplacení ihned sám vytiskl doma na tiskárně. I maminka byla ráda a těšila se. Zeptala se mě jak se to jmenuje. Tuším Rok magického myšlení a je to představení jednoho herce. Nevadilo to, protože zhruba před rokem jsme na Fidlovačce shlédli představení dvou herců, T. Töpfera a O. Brouska (Ťuldy) a moc se nám líbilo. A tak jsme tedy vyrazili. Vzhledem k sněhovým podmínkám my z Neratovic do Vršovic k rodičům raději busem.
Musím předeslat, že mé mamince je 85 let a tatínkovi 88 let. Maminka je činorodá a čiperná, to tatínek už o divadlo nejeví zájem a je rád když se pomalu projde v parku za domem. U rodičů jsme se ještě posilnili a já jsem při kávě netrpělivě sledoval hodinky a obě ženy nabádal k rychlejšímu vypravování se. Nicméně z Vršovic je to na Fidlovačku snad čtyři stanice tramvají a tak jsme si už v 18:40 prohlíželi před divadlem reklamní tabule s repertoárem divadla. Ta naše hra tam kupodivu nebyla. V klidu jsme si odložili do šatny, prohlédli vystavené fotografie herců a v 18:55 už spořádaně seděli v hledišti. Tedy, když jsem se rozhlédl, tak mi bylo divné, že v celém hledišti bylo jen asi 15 diváků. Pomyslel jsem si jak jsou dnes lidé roztěkaní a uspěchaní. Už ani do divadla nedovedou přijít včas. Zhruba v 19:04 mi to došlo a zatímco žena si povídala s maminkou já se opatrně podíval na lístky. Ano začátek byl až v 19:30. Přihlouple jsem se usmál a snažil obě ženy nějak zabavit. Asi po deseti minutách jsem se na přímý dotaz přiznal. Vzaly to blahosklonně. Jeviště divadla bylo upravené na tělocvičnu či posilovnu a tak jsme předpokládali, že E. Balzerová bude zřejmě ve cvičebním. Z úvah nás v 19:22 vytrhly tři gymnazistky, které měly kupodivu lístky na stejná místa jako my. Také přivolaná uvaděčka nad tím nevěřícně kroutila hlavou. Říkal jsem si, že to asi zapomněli přes internet prodané lístky vyřadit z přímého prodeje. Ale dorazivší vrchní uvaděčka to rozlouskla. S úsměvem nám vysvětlila, že my máme lístky do Komorní Fidlovačky, ale že to měla děvčata u vchodu co nám trhala lístky poznat a upozornit nás. Můj málo oduševnělý výraz ji přiměl k dalšímu vysvětlení. Dejte mi lístky od kabátů a já na vás počkám u šatny. Proti náporu přicházejících diváků nám vyzvedla kabáty a nás stále ještě nechápající vyvedla před divadlo. Komorní Fidlovačka je divadelní scéna támhle tím směrem. Projdete přes ten zasněžený park a dáte se tou ulicí, co tam v dálce zatočilo auto. Tam na levé straně to je. Hrají také od 19:30 a já se tam pokusím zavolat aby moment počkali. Poděkoval jsem té šikovné šaramantní dámě, letmo jsme se zahalili do kabátů a vydali se indiánským pochodem mrazivou nocí přes zasněžený park do mírného kopce. Mně to šlo v kotníčkových zimních botách dobře, ale ženám v kozačkách na podpatku mnohem hůře. Přesto jsme do Komorní Fidlovačky vběhli s posledními opozdilci, stačili si dát kabáty do šatny a usednout s úlevou na svá místa.
Ten den však byl smolný. Eliška Balzerová byla fantastická, to ano, jenže děj hry zahrnoval smrt manžela a jak zoufale obtížně se s ní a následnou smrtí dcery protagonistka celý rok vyrovnávala. Bylo to umělecky hluboké, ale tím depresivnější. V duchu jsem si nadával jaký vánoční dárek jsem to své mamince připravil. Po představení jsme toho zas tak moc nenamluvili. Vykoktal jsem, jak obdivuju, že si herečka může zapamatovat hodinu a půl dlouhý monolog prošpikovaný tolika detaily. Uvítal jsem, že jsme museli maminku chvatně vypravit na tramvaj a sami spěchat, abychom stihli bus do Neratovic.
Maminka to však vzala stoicky. Když vyléčila nachlazení, co chytla při úprku v tom parku, zasmála se tomu s námi nad kávou při příští návštěvě.
3.1.2011