Vratislav Hlubucek - osobni stranka
 

Vítejte všichni, kdož jste zabloudili na tyto stránky. Co zde můžete najít? Podělit se o mé zájmy a výtvory, které jsou možná trochu různorodé, ale tím spíš si zde možná najdete to své.

Vratislav Hlubuček
nar. 20.1.1946

(Dle mayského kalendáře: 12.16.12.1.18   2 Etznab     16 Kankin  (nebo 1. Uayeb))

Curriculum vitae

Je tomu už drahně let, co jsem se v lednu 1946 narodil v srdci Českého ráje v Turnově. Dlouho jsem si tam ovšem nepobyl, protože když mi bylo 2,5 roku tak se rodiče přestěhovali do Prahy, kde jsem pak žil dalších 24 let a postupně vystudoval až na kandidáta chemických věd. Potřeba bytu mě záhy vyhnala z Prahy a Neratovice se ukázaly být poblíž. Nakonec jsem zde dobrovolně uvízl, snad už do konce svých dnů. Postupně jsem zde pracoval ve Spolaně a Technicko-inženýrském ústavu (TIÚ), abych se na stará kolena opět uchýlil pod ochranná křídla Spolany. Zejména po revoluci v r. 1989 se můj život zrychlil a v r. 1991 jsem absolvoval sedmi týdenní manažerský kurs na Georgetownské universitě ve Washingtonu D.C., kde jsem se setkal se spoustou zajímavých lidí. Ze všech zmíním jen dva - prof. Johna Garrityho, nesmírně vitálního staříka irského původu, který kurs organizoval, a tím druhým v IFC Světové banky byl Damian von Stauffenberg, aristokrat každým coulem. Pokud vám to příjmení něco připomíná, máte pravdu. Je to příbuzný plukovníka Clause von Stauffenberga, který umístil do Hitlerova hlavního stanu tašku s bombou při nezdařeném atentátu. Damian vděčí za svůj život prozíravosti své matky, která ještě stačila uprchnout do Švýcarska, kde získali na čas azyl.

Osud mi dopřál pracovat v různých funkcích, nejdéle jako ved. odboru chem. inženýrství v TIÚ. Po revoluci jsem si tam nakrátko vyzkoušel i být ředitelem a trochu déle technickým ředitelem. Přes osm let jsem byl v zastupitelstvu a městské radě města Neratovic. Byl jsem i předsedou či členem představenstva TIÚ, předsedou správní rady okresní pobočky VZP Mělník či jednatelem fy NeraPharm spol. s r.o. Vyzkoušel jsem si tedy dny, kdy jsem byl pánem a jiné, kdy jsem byl kmánem. Těch druhých bylo pochopitelně mnohem víc.

Také v osobním životě mi osud popřál hodnou ženu, která pracuje ve zdravotnictví a dvě šikovné děti. Dcera Lucie vystudovala vys. ekonomickou, aby se pak vdala do Chorvatska a dala na čas přednost mateřským povinnostem. Syn Petr vystudoval počítače na ČVUT a později ještě molekulární biologii na Karlově universitě. Zabývá se umělou inteligencí. Mám tedy všechny důvody být spokojen. Tím spíš, že jsem odešel do důchodu a mohu se věnovat svým zálibám.

Mezi mé zájmy patří především počítače, konec konců matematické modelování jsem dělal už v r. 1968 v rámci své diplomové práce. Aplikace jsem programoval postupně od Algolu, přes Fortran až po Visual Basic a nyní Javu. A teď i Python. Rád čtu o záhadách, vesmíru, literaturu faktu z 2. světové války. Mám rád hudbu country, ale také si rád poslechnu vážnou barokní (Händel, Bach nebo třeba Vivaldi). Pro své potěšení si někdy zapískám na zobcovou flétnu, pohříchu teď už čím dál tím méně. Baví mě dělat HD videa z dovolených nebo rodinných oslav. Píšu i fejetony a eseje, napříkad do Neviditelného psa.
Návštěvníci souhlasí se svojí registrací návštěvnosti v rámci Google Analytics.