út 7.3. Damneon Saduak
Nadešel den našeho výletu necelých sto kilometrů za Bankok jehož hlavní atrakcí je návštěva nejznámějšího plovoucího tržiště – Floating market, Damneon Saduak. Už v 6:30 stojíme připraveni a vybaveni v hotelové lobby odkud si nás na čas vyzvedává řidič. Klimatizovaným vanem nás veze až do jiné části města kde postupně přistupují asi tři další páry Japonci, Němci a Francouzi. Po sedmé hodině vyrážíme dálnicí nad Bangkok. Starší průvodce nám popisuje význačná místa v průběhu cesty. Míjíme většinou nízká stavení, spousty palem a krajem obrovských grepů přijíždíme do oblasti solných polí, kde se přiváděná mořská voda vysušuje na sůl, které jsou tu plné pytle na prodej. Vidíme i rýžová pole a chovné rybníky na krevety. Plovoucí trh je v nenápadném malém městečku protkaném kanály. Nejdříve nás dlouhou motorovou lodí ve které sedíme jeden za druhým a které se zde přezdívá podle bondovky James Bond provezou po kanálech lemovaných vesměs skromnými dřevěnými příbytky, kde ale nechyběla zeleň ani orchideje. A pak pěší nohou kolem vlastního centra trhu. Břehy jsou lemované stánky a obchod plynule pokračuje i na hladině kanálů pokrytých desítkami malých asi 6 m dlouhých a asi metr širokých loděk. Čluny jsou po okraj naloženy různým ovocem, řemeslnými výrobky, ale také malou kuchyní na dřevěné uhlí s prodejem thajských jídel. Vše je velmi pestré, malebné a esteticky srovnané. Takové obojživelné mraveniště. K naší radosti zde prodávají i velký plastový talíř zabalený ve folii, ve kterém je po dvou kouscích od mnoha druhů nám vesměs neznámého ovoce (40 THB). Hned ochutnáváme a hodnotíme. Asi polovinu druhů stačí jen jednou ochutnat, jiné jsou velmi lahodné. Zejména bílé stroučky mangosteenu, což je to ovoce, které tak vychvalovali Judovi. Poprvé také zblízka vidíme zelené kokosy v korunách palem. Dostávám chuť na kokosové mléko a za 15 THB si kupuju jeden ořech. Žena mi na jeho vrchu vysekne menší mačetou výseč a zastrčí do ní brčko. Mléko je chladné a osvěžující, ale není tak cítit kokosem jako to z hnědých vyzrálých ořechů zakoupených u nás. Zato je ho tam spousta. Když je mléko vypito, pochopitelně se kapesním nožíkem dobývám do ořechu na kopru. Je ještě měkká a poddajná a také má jen slabý nádech kokosové chuti. Zkrátka ořech není ještě vyzrálý. Na trhu také potkáváme první Čechy, rodinu s jedním členem žijícím již nějakou dobu v Thajsku. Z trhu odjíždíme na Elefant trecking, neboli projížďku na slonech v džungli. Bratru za 500 THB/os, ale to si nemůžeme nechat ujít. Na slona se nastupuje z takové dřevěné věže. Kromě starého seschlého mahuta má na hřbetě i dvousedadlo s nezbytným poutacím pasem. Udivilo mě, že Vlasta, která se bojí přiblížit ke koni se na hřbet slona za mnou vyšvihla jako by nic. Slon má kupodivu velmi hebkou a na omak příjemnou kůži. Jako šedý semiš. Vyrůstají z ní drobné chlupy a na hlavě jsou silnější a delší. Jeho kolébavá chůze nám zpočátku dělala potíže, ale rychle jsme se přizpůsobili. Byli jsme na prvním ze tří slonů a jak jsme chvíli čekali na ostatní slon se dal do shánění a okusování větví keřů. Ukázalo se, že mahut ho neovládá tak jako řidič auto nebo vozka koně. Jde spíš o vzájemně výhodnou dobrovolnou dohodu. Když se slonovi zalíbily listy na břehu do jezírka, hrozilo chvíli, že tam za nimi šupsne a nás setřese o větve. Ale všechno dobře dopadlo a projížďka byla velmi zajímavá a příjemná. Nechybělo ani brodění jezírkem, kde voda slonovi sahala až po břicho. Když jsme sesedli ze slona podávají nám pohár ledové vody a dole pod věží jsou již připraveny naše fotografie na hřbetu slona (cca 400 THB). Poté jsme navštívili areál s dřevořezbářskou dílnou, kde pracovali převážně s teakovým dřevem. Byly tam nádherné hluboce členité reliéfy i sošky. Pochopitelně i obchod takovým teakovým nábytkem s cenami i kolem 20 000 USD. Paradoxní je, že teakové dřevo v Thajsku neroste, ale dováží se z Myanmaru (Barma). Oběd byl v areálu zoologické zahrady Samphan Ground & ZOO. Švédské stoly s místní stravou a ovocem. Zajímavé bylo cukroví přijídané k melounu. Trochu jsme se zlobili na Francouze u stolu, kteří si nabrali a rozvrtali tolik jídel, která pak zanechali na stole, že by se tím nasytila místní slušná rodina. Hned za vchodem do ZOO nabízeli focení lidí s dvojicí krásných mohutných tygrů a to tak, že lidé stáli těsně za tygry. Vypadalo to odvážně, než jsme si všimli, že ležící tygři jsou v pohybu nenápadně omezeni řetězem. Pak nám jich bylo spíš líto. Sloní show nám představuje všestrannost slonů při práci, lovu, i jako střelce gólů do branky. Nejpůsobivější ale byla scéna bitvy s válečnými slony a výstřely děl. Po letmé prohlídce haly plné orchidejí (Cattleye, Dendrobia) spěcháme na krokodýlí show, samozřejmě i s vkládáním hlavy do rozevřené plazí tlamy. Poslední naší nedalekou zastávkou je Rose Garden. Je to růžová zahrada jen podle jména. Růžím se ve zdejším tropickém podnebí dařilo tak špatně, že postupně všechny vyhynuly. Dnes je to spíš tropická zahrada ve které nechybí ani orchideje. Naším cílem je velká hala ve které probíhají taneční ukázky ze života a historie Thajců. Nádherné různobarevné úbory, krásné tanečnice a ztepilí tanečníci. Oceňujeme graciesní pohyby rukou a prstů. Ve scéně nechybí ani vodní buvol a svatební obřad. Dech se tají při bambusovém tanci mezi rozkmitanými bambusovými tyčemi, kdy jde opravdu o kotníky. Před ochodem ještě krátká sloní show. Na jejím konci se davy prodírají kolem několika dospělých slonů a my se zbavujeme podvědomého strachu z obra ze ZOO, chodíme těsně kolem jeho nohou a popleskáváme si ho. Zdejší vztah a chování lidí ke slonům je obdobný jako u nás ke koním. Rychle si na to zvyknete. Cestou domů ještě tradiční nabídka alternativních výletů. Tak se dozvídáme, že legendární řeka Kwai se správně nazývá Kwe, protože slovo kwai označuje vodního buvola. Doma jsme chvíli před 18. hodinou Osprchujeme se a najíme a v 19 hod zvoní telefon, který nás zve na zkoušku do krejčovského salonu. Před hotelem nás čeká auto s barmánským řidičem které nás odveze do salonu.
Součástí nedělního výletu byla také prohlídka exkluzivního krejčovského domu James Fashion International Bylo zde plno látek a také moc šikovný obchodník původem z Nepálu (Kathmandu). Nic nedal na naše původní odmítání, že se jdeme jen podívat. Postupně nám nabízel látky, vychvaloval. Když jsme si konečně vybrali látku na hedvábnou košili vytáhl kalkulačku a zeptal se „jen jednu“? Jedna stojí tolik, při dvou ušetříte takto. No zkrátím to. Nakonec nám ušili celý oblek a dvě košile pro mne a kostýmek a čtyři halenky pro Vlastu. Vše se platí platební kartou. Byli jsme tak dokonale oměřeni specialisty, že nás vůbec nepřekvapuje, že na zkoušce nám oděvy padnou. Již definitivně hotové oděvy nám jsou pak následujícího večera doručeny do hotelu v závěsném pouzdře s logem salonu. Udivuje jak rychle dovedou vytvářet kvalitní oděvy na zakázku, ale v poschodích nad obchodem je armáda krejčích a švadlen. Krejčovské služby jsou zde doménou většinou indického etnika.
Večer zakončujeme večeří v restauraci hned vedle hotelu výborným kuřetem s ananasem.

st 8.3. Grand Palace – klenot Bangkoku
Dnešní snídani jsme poněkud přehnali a tak se po materiálním statkům – návštěvu největšího chrámového klenotu Grand Palace v historickém centru. Ale narazili jsme na problém. Dorazili jsme dvacet minut před polední přestávkou – nepřestávkou. Strážce u brány si však zdvořile zastavil Vlastu, aby nám vysvětlil, že přes poledne je v chrámech VIP bohoslužba a že tam by bohužel s holými patami jít nemohla. A to jsme se samozřejmě na návštěvu chrámů pečlivě oblékli. Dlouhé kalhoty a zakrytá ramena. Ale od 13 hodin prý bude oblečení adekvátní. A hned nám doporučuje, co bychom si mohli do té doby prohlédnout. Hned je u nás řidič tuk-tuku, motorové tříkolky, který nás prý proveze tam i zpět jen za třicet bahtů. Vyrážíme tedy abychom v zápětí uvázli v obvyklé dopravní zácpě. Třicet šest stupňů ve stínu, slunce a výfukové plyny z vedle stojících autobusů. Pak nás ale zaveze pod Golden Mountain vyhlídku a čeká na nás. My krásným parkem vyšplháme asi na 40 metrový kopec, kde obvyklá řada zvonů zvoucí k zazvonění a pak krásný chrám, ze kterého je hezká vyhlídka na historické centrum. Řidič tuk-tuku čeká a ještě nás posílá do sousedního chrámu. Jsem dojat takovou trpělivostí a dávám mu místo avizovaných 30THB rovnou čtyřicet. To jsem však netušil, že zpáteční cesta nevede ke vchodu do Grand Palace ale k jedné z klenotnických firem. Když tam strčíme hlavu hned asertivně odcházím a říkám řidičovi, že takové firmy jsme viděli už dvě. On však pokorně prosí, ať tam vydržíme aspoň pět minut, že za nás dostane provizi. Proběhneme tedy opět vitríny krásných a drahých šperků a nasedáme do tříkolky. Našemu trápení však nemá být konec protože další zastávkou je luxusní indický obchod s textilem a suvenýry. Pak už řidič slibuje jet k cíli a svůj slib skutečně plní. Tak jsme se na vlastní kůži přesvědčili, že tuk-tukem nikdy více.
Znovu tedy stojíme před branami Grand Palce. A jeho prohlídka stojí opravdu za to. Nádherné barevné chrámy, vzorně udržované a často až filigránsky zdobené. Oči opravdu přecházejí a člověk si tu připadá jak v orientální pohádce. Jsou zde věže různých stylů, vše vkusně doplněné udržovaným rostlinstvem. Prvky jsou nejen esteticky rozčleněny v ploše, ale také výškově pomocí schodů a teras. Je zde plno návštěvníků z celého světa, ale ti s Asie převažují. Thajci mají na rozdíl od cizinců (250 THB) vstup zdarma. V jednom z mnoha chrámů je i druhý nejuznávanější Budha Thajska – smaragdový Budha, i když je ve skutečnosti vyroben z malachitu. Jen to vedro by nemělo být. Filmujeme a fotografujeme a obrázky odsud jsou klenotem naší dovolené.

čt 9.3. Ruiny Ayutthaye
Vstáváme za rozbřesku, protože už v 6:00 si nás v hale vyzvedávají na další celodenní výlet, tentokrát něco přes sto kilometrů severně od Bangkoku. Mikrobus nás sveze ke klimatizovanému přepychovému autobusu. Starší průvodce, kterému máme říkat James, protože jeho pravé jméno je pro nás nezapamatovatelné nám popisuje význačná místa v průběhu cesty. Dozvídáme se také, že Bangkok znamená město zelených švestek, neboli oliv. Ty už ale dávno vytlačily beton a dlažba. Thajci svému hlavnímu městu (od r. 1782) říkají mnohem delším a poetičtějším názvem, který ve zkratce Krung Thep znamená město andělů. Vysvětluje nám, že četné chrámy, které jsou v každé vesnici jsou vlastně víceúčelovými centry. Odehrávají se kolem nich sportovní klání, společenské aktivity, jsou volebními místnostmi a také centrem vzdělání. Ukazuje nám hřbitov se zvláštními obloukovitými náhrobky. Uvědomujeme si, že je vlastně divné, že jsme dosud na žádný hřbitov nenarazili. Vysvětluje, že to je hřbitov Číňanů, protože všichni Thajci se jako budhisté nechávají zpopelnit a uložit do malých schránek ve stěnách chrámů. Ostatně v chrámech jsme viděli zvláštní márnice, kde zůstává tělo v bohoslužebných obřadech podle movitosti tři až pět dní před kremací. Každý den má také určitou barvu, která je barvou lidí narozených v daný den. Pro pondělí je to například modrá. Ayutthaya bylo město obklopené řekou a pomocí kanálu vytvořené jako ostrov. Přesto mu to v r. 1767 nepomohlo před vypleněním Barmánci. Dnes tu zůstaly mohutné ruiny věží khmerského stylu a chrámů k našemu překvapení stavěných z pálených cihel. Na otázku zda Barmánci byli také budhisté odpovídá průvodce s úsměvem „Ano byli, ale panovník je především vojevůdce a pak teprve budhista“.Vedro tu však dosahuje čtyřiceti stupňů a my sklízíme úspěch s naším bimetalovým teploměrem u Němců a Novozélanďanům z naší výpravy. Je to vůbec pestré společenství i Australané, Jihoafričanka a postarší běloch s mladou thajskou společnicí. V nezbytných krámcích nakupujeme výhodně indické propínací sukně a kalhoty. Jsou zde i projížďky na slonech. Po ruinách nás odvezli na luxusní klimatizovanou loď Pearl of Siam na které byl během cesty zpět oběd ve formě švédských stolů včetně ovoce. Na řece byly oblasti s vodními hyacinty, spousta chrámů, rezidencí i prostých chatrčí.

pa 9.3. Chinatown
Dnes chceme navštívit Chinatown.Jednak pro tu atmosféru a prozaicky pro levné nákupy. Zvládáme komplikovanou cestu autobusy č. 44 a 8. Procházíme předlouhou uličkou lemovanou nesčetnými krámky s textilem, přívěsky, hodinkami, kabelkami , taškami a vším možným. Nakupujeme i sušené kokosové mléko, asijské nudlové polévky. Dáváme si lisovanou mandarínkovou šťávu. Spokojeni nakupujeme u hotelu ještě ananas, žluté bobule, mango a mandarinky. Nechybí ani večerní koupání pod hvězdami ve 24. poschodí vysoko nad hlučícím Bangkokem.

so 11.3. Sbohem Bangkoku
Dnešek je dnem našeho přesunu na ostrov Ko Samui v Thajském zálivu, zhruba devět stupňů nad rovníkem. Do 10hod máme opustit náš pokoj, pak ještě přes hodinu užíváme dobrodiní klimatizované hotelové lobby. Po dvanácté vycházíme před hotel, kde se nám hned nabídne taxi, které nás odveze na letiště. Tentokrát pouze za 128 THB. Letadlo nám letí v 13:40 a před odletem využíváme i courtesy corner, kde je k dispozici zdarma káva, džusy a nějaké zákusky. Zhruba hodinovou cestu zpříjemňuje poetická hudba s mořským příbojem, občerstvení a především pohled na nádherné thajské letušky včetně jejich pozdravu wai sepnutými dlaněmi. Letiště na Ko Samui je stylové, vystavěné z palmového dřeva s doškovou střechou. Zato taxikář nám připravuje rozčarování . Za pouhých 6 km do našeho Samui Peninsula Resort & Spa vyžaduje 500 THB a nemíní slevit. Zato samotné středisko je nádherné. Stylové bungalovy se střechami ne nepodobnými chrámům uprostřed tropické botanické zahrady. Bydlíme v prvním poschodí s výhledem na rostliny, mezi střechami i kousek moře a vlevo několik kilometrů pralesa z kokosových palem. Koupelna vyložená mramorem má krásnou vanu a především i prostorný sprchový kout ze silnostěnného skla, kam se pohodlně vejdeme oba. Kuchyňský kout má mikrovlnku, ledničku, topinkovač a varnou konvici. Na terase stolek s děva dřevěnými křesílky. Z terasy se díváme přímo do korun dvou blízkých kokosových palem. A když si ještě prohlídneme restauraci s nádherným bazénem nad mořem nepochybujeme o tom, že tady se nám bude líbit.

Pobyt na Ko Samui
Připadáme si tu jako v ráji. V apartmánu vyloženém dřevem a hedvábnými tapetami jsou i bílé stylové župany a trepky. Když si je obléknu a obědvám na terase, tak si připadám jako koloniální důstojník. Navečer přijde zřízenec nebo pokojská, aby nám přehnuli roh přikrývky a položili květ orchideje na polštář jako přípravu postele na spánek. Ráno s východem slunce tu bývá 28 °C, ale přes den pak standardních 36 °C. Klimatizaci nastavujeme na 25 °C přes den a 23 °C na noc. Středisko je velkou botanickou zahradou s vonícími bílými a růžovými květy stromů, banánovníky, jiné květy, orchideje v kokosových skořápkách na palmách a krásné červené květy zázvoru. Bydlíme na kopci a za výhled platíme výstupem komplikovaným teplotou. Pod recepcí vzdálenou asi 150 m je přepychová restaurace a pod ní fantasticky navržený bazén s měkkými lehátky, rostlinami a slunečníky. Na straně k moři voda jakoby na hraně mizí a přepadává dolů do prostoru aby ji ze spodního rezervoáru čerpadla opět vrátila zpět. Z této hrany, která je 15-20 m nad mořem je však fantastická vyhlídka na moře, bílou pláž i protilehlý nedaleký malý ostrůvek. Každý večer je odliv, který obnaží asi 15 m dna. Vždy ráno je však voda zpět. Když sejdeme pod bazén dostaneme se na bílou písečnou pláž, kde je mezi palmami spousta dřevěných staveb, restaurací a masážních stánků. Písek je velmi jemný a na asi 100 m vzdálený ostrov je snadné se přebrodit. Za dne s vodou po pás večer při odlivu jen s vodou po kolena. Na pláži nacházíme plno zkamenělých korálů a lastur. Na pláž chodíme na večeře a střídáme restaurace. Oblíbili jsme si zejména jednu, kde dávají free salad. U jiné zase servírují u lehátek a na jídlo tak čekáme v leže s pohledem na hvězdy. Vlasta zkouší i foot masage za 200 THB. Trvá téměř hodinu a je velmi příjemná. Na podiu pod baldachýnem ji dvě příjemné ženy nejdříve umyly nohy, položily na lehátko s prostěradlem a pak už masírovaly, tlačily a hnětly. Nejpříjemnější je ovšem ležet v sladkovodním bazénu vysoko nad mořem a vnímat tu krásu kolem. To je také naší nejoblíbenější činností. Ze střediska vozí lidi zdarma vanem na nejbližší a největší pláž a městečko Chaweng. Jednou jsme se tam také podívali. Pláž je tam krásná a bílá, spousta obchůdků a také klasický supermarket, kde nakupujeme zásoby. Pochopitelně se také zajímáme o okružní výlet po ostrově. Nabízejí nám ho za 1500 THB. Vyrážíme na něj ve středu 15.3. v 10:00. Mladá průvodkyně je z provincie Surathami na pevnině, je příjemná a umí dobře anglicky. První zastávka je u storuké bohyně, která působí poněkud kýčovitě, další u 25 m vysoké zlatavé sochy sedícího Budhy na schodišťovém piedestalu. Vyhlídkový post Chaweng view point nás poněkud zklamal. Poblíž jedné z nejkrásnějších pláží Thajska Lamai Beach lemované skalami jsou i skály s falickými symboly Grand Father a Grand Mother. Ve vesnici Hua Tanon spolu žijí thajští muslimové, budhisté i Číňané. Viděli jsme trh, ale jinak také špínu kolem rybářských chatrčí. V Kunaram Temple se pyšní mumií mnicha Luang Phor Daenga, který zde zemřel v sedmdesátých letech. Osvěžení nacházíme u vodopádů Namuang, kde voda padá z výšky 18 m. Ve spodním jezírku se lidé cachtají, vše je uprostřed deštného pralesa. Oběd máme až na samém jižním cípu ostrova. Mimo plno zeleniny a kuřete ochutnáváme také výbornou smaženou baracudu. Je zde i krásná pláž lemovaná kokosovými palmami a vyhlídkové stylové lodě. Nejvíce se nám líbily peřeje v pralese poblíž sloních vyjížděk. Viděli jsme tam i divoké ananasy, diefenbachie, tchýní jazyky rostlé v lese, rododendrony ovíjející kmeny stromů a nohy si osvěžili v peřejích. Byl zde i také 100 let opuštěný a zarostlý ovocný sad. Podařilo se nám vyfotografovat slony a krásného velkého hnědožlutého motýla. Nakonec ještě prohlídka největšího města na ostrově Nathon. Ostrov není velký a měří 25 x 22 km a jednodenní výlet vám dá rozumný přehled. Další dny trávíme částečně v bazénu a večery na pláži. Není snadné vycházet s tropickým sluncem. Měl jsem důvodné podezření, že opalovalo odrazy i pod deštníkem. Všichni říkají, že jsem nejvíce opálen, jak jsem, kdy byl a to jsem se vlastně vůbec neopaloval, jen chránil před sluníčkem krémem s ochranným faktorem 15. V sousedství střediska jsme objevili krásnou opuštěnou pláž s palmami a skalami, která byla součástí asi nějakého stavebního pozemku. Otevřenými vraty a oklikou z velkého svahu jsme se na ni dostali, užili si zde asi hodinu palem, hledání lastur a fotografování. Cestu zpět do strašného svahu jsem v tom vedru odmítl, protože po břehu to bylo k středisku asi tak 100 m. Tak jsme se vydali přes pobřežní skály. Poslední strmý úsek s mírným šplháním se ale Vlastě zdál příliš krkolomný a tak to vzala zkratkou přes křoviny. Prodírali jsme se sice jen asi 15 m křovin sahajícím nám po pás, ale nestačili jsme se divit. Nejen že nás chytaly větve s ostny, ale najednou jsme se zasekli a oba nás začalo něco pálit. Podívám se na nohy v kraťasech a vidím spousty zakouslých tropických světle hnědých asi 1,2 cm dlouhých mravenců. Naštěstí nevypouští kyselinu a koušou jen kusadly.Když se jich zbavíte bolest zmizí. Drbajíce se překonáváme posledních pár metrů za smíchu přihlížejících dělníků, kteří zřejmě věděli. Proto rychle kolem altánu do bazénu utopit snad zapomenuté mravence.

so 18.3. – ne 19.3. Sbohem Thajsko
Vše krásné jednou končí a dnes se tedy budeme muset rozloučit s rájem na Ko Samui i s Thajskem. Nemíníme se vzdát lehko a po vyklizení apartmá v 10:30 a uhrazení nákladů kartou trávíme až do 13. hodiny v bazénu s výhledem na moře. Na 13. hodinu máme objednán odvoz na letiště za 400 THB. Tam čekáme ještě bez klimatizace do 15:20 na odlet, ale díky lehkému vánku se to dá vydržet. Z ostrova vás ale nepustí dokud nezaplatíte odletovou daň ve výši 300 THB na osobu. Let do Bangkoku je trochu nostalgický. Na letišti musíme vydržet od 16:20 až do 23:50, kdy odlétá naše letadlo do Evropy. Krátíme si to především dobrou večeří v japonské restauraci Akai. Nabízela se i thajská jídelna, ale tam to bylo trochu složitější. U pokladny bylo třeba směnit peníze za kupony, za ty u jednotlivých přepážek objednat jídlo a za zbytné kupony pak zpětně získat peníze. Za přepážkami byly vesměs Thajky nevypadající na anglickou komunikaci. Thajci vás ovšem z Thajska nepustí, dokud nezaplatíte další odletovou daň, tentokrát 500 THB. Také za zavazadla ponechaná bez dozoru vybírají pokutu 2000 THB, to z obav před nastraženou bombou. Kolem půlnoci vzlétáme k cestě domů. Cesta zpět se ukáže být velmi únavnou. Tím, že navazuje na návrat z Ko Samui trvala i s čekáním 26 hodin a tak není divu. Spánek nic moc, jídlo nám připadá po thajských tak nějak bez chuti. Cesta do Budapešti se zdá být nekonečnou Konečně tam přistáváme v 5:30 ráno. Musíme ještě čekat na odlet letadla do Prahy v 8:15. Když vzlétneme je obloha pokryta jednolitou vrstvou mraků. Nad nimi vpravo se v dálce tyčí nějaké vrcholky. Dohadujeme se a usuzujeme, že to musí být Tatry. O něco později vidíme od Prahy i Krkonoše a snad i Sněžku. V 9:20 po dlouhé anabázi zase přistáváme v Praze. Je zde kolem nuly a sníh a my v sandálech. Naštěstí nás čeká syn Petr s bundami. Návštěva rodičů a čerstvé řízky, pak domů a konečně spát a spát. Po tak dlouhé cestě a krásné dovolené si to jistě zasloužíme.