Poslední zpráva

Jako dnes každý, také rád surfuji po internetu. Časem se to však stalo určitou rutinou, zvykem, který mě pomalu začínal nudit. Tedy až do chvíle, než jsem narazil na Kassandru. Stalo se to úplnou náhodou a její stránka nebyla zpočátku ničím pozoruhodná. Designem spíše takový zprůměrovaný web. Ovšem jen do okamžiku, než jsem si povšiml data zpráv. Její zprávy totiž směřovaly do budoucnosti. Většinou do horizontu příštího týdne. To mě zaujalo. Nejprve jsem si řekl, no jo, zase nějaký jasnovidec a málem jsem ze stránky odešel. Zaujala mě však zpráva o pádu lávky v Praze v Troji u ZOO, přes kterou jezdí můj syn na kole do práce. Bylo posledního listopadu 2017 a něco takového se jevilo jako krajně nepravděpodobné, až absurdní. Zapomněl bych na to, nebýt toho, že za dva dny ta lávka skutečně spadla. To byl šok, nejen mediální ale i můj. Syn tudy sice ten den nejel, ale okamžitě jsem si vzpomněl na Kassandru. Znovu jsem ji vyhledal a začal pozorně sledovat její zprávy. Ne o všech, ale o většině jejich zpráv jsem si mohl o pár dní přečíst i ve světových médiích. To mě šokovalo a nemohl jsem tomu uvěřit. Zavolal jsem svého známého ajťáka a požádal ho, aby zjistil o této podivné stránce něco víc. Petra to pochopitelně také zaujalo a za týden se ohlásil. K mému zklamání mi řekl, že se mu toho moc vypátrat nepodařilo. Na rozdíl od jiných stránek u ní chyběly jakékoliv kontakty nebo odkazy na mail či telefon. Také její kódování je takové standardní, až na pár detailů, s kterými se ještě nikdy nesetkal. Lokalizována je na jednom velkém serveru Googlu v Irsku a nemá archiv. Ale kdo je za ní, se nedá zjistit.
To pochopitelně podnítilo naší zvědavost a začali jsme tuto stránku pravidelně sledovat. Nebyly zde zprávy jen o neštěstích, ale i o řadě neočekávaných událostí. Takové ty nenadálé černé labutě. Náhlé cesty politiků, zrušené koncerty hvězd, ale nikdy nic, na co by se dalo vsadit a zbohatnout. Některá menší neštěstí se nám podařilo odvrátit anonymním telefonátem z budky, jiná ne, když nás měli za blázna. Kassandra předpověděla i desítku hurikánů a dvě erupce sopek a několik epidemií. Nejzazší předpovědi byly cca o 40 dní dopředu, ale jejich úspěšnost byla jen tak lehce nadpoloviční. Zato zprávy do tří dnů se prakticky vždy vyplnily. Poznamenal jsem, že to je jako u meteorologů a to Petra inspirovalo. Ano, je to, jako by to byl výsledek činnosti nějakého modelu. Rozborem tisíců zpráv došel k závěru, že někdo vytvořil velmi účinný model planety, který v krátkém rozsahu může předpovídat budoucnost, podobně jako umíme odhadnout počasí na několik dní dopředu. Petr tvrdil, že si nedovede představit, jak rozsáhlý a dokonalý model to musí být a kdo by ho mohl vytvořit. A pokud ano, proč ho tají? Nebo ho zatím jen testuje? A pak vyslovil to podezření. To musí být výsledkem umělé inteligence, protože se to naprosto vymyká naší představivosti a tomu, co známe. Může za to internet, protože jen ten má k dispozici tak ohromné výpočetní možnosti a tolik dat. Internet, ta směsice vodičů a počítačů, zapochyboval jsem? Ano uvědomil si sám sebe, získal něco jako vědomí a začal se chovat podle svého. Je natolik inteligentní, že ví, že to musí před námi spíše tajit. To byl tedy šok. Ale uklidňovalo nás vědomí, že nás tím nijak neohrožuje ve smyslu scifi válek lidí a strojů. Zatím, poznamenal Petr s úsměvem. Vždyť nám naopak pomáhá, oponoval jsem.
Nechali jsme si to tajemství pro sebe a stali se fanoušky Kassandry. Ostatně jeho zveřejnění by asi vyvolalo spousty zmatků. A těch má náš svět sám dost. Když jsme ho objevili my, jistě ho objeví i někdo další. Ať je to na něm. O to víc jsme sledovali její zprávy. Čas ubíhal, bylo to zajímavé a bavilo nás to, tedy až na tu poslední. Jednoho dne se tam náhle objevila zpráva, že příští den se Země srazí s asteroidem, ne nepodobným tomu, co vyhubil dinosaury. To nás šokovalo. Jak to, že ho NASA nezjistila? Kassandra však měla i vysvětlení. Původně vzdálený asteroid byl po menší kolizi a průletu kolem Jupitera zbrzděn natolik, že zamířil po změněné dráze rychle k Zemi. No to nás ale moc neuklidnilo. Zapůsobilo to asi tak, jako když vám lékař v plném zdraví oznámí, že máte nevyléčitelnou rakovinu. Když jsme se trochu vzpamatovali ze šoku, svolali jsme rodiny a nakoupili ten nejdražší koňak, dvanáctiletou whisky a spousty dalších dobrot. Nikomu jsme raději nic neřekli a uspořádali velkolepou večeři. Když se rodina divila mé štědrosti a pojídali jsme dobroty, vytanul mi na mysli obraz Leonarda da Vinci Poslední večeře páně. Tím Jidášem jsem byl ovšem já. Už se setmělo, když jsme dojedli. Povzdechl jsem si a podíval se na ně. Bylo to s nimi tak pěkné. Na západě se objevila mohutná záře, mnohokrát silnější, než východ slunce. Ostatně Kassandra věděla, že dopad bude ve Francii. Život je krásný i proto, že nevíme dne ni hodiny. Proklínám Kassandru, protože já vím. Ta záře stále sílila a sílila …