Hotel

Sestra Agáta pracovala v hospitalu sv. Mathiase už přes patnáct let. Jeho masivní kamenné zdi by mohly vyprávět a klášterní hřbitov, kde končili ti méně šťastní, též. Zažila zde pěknou řádku pacientů a poznala utrpení umírání, amputací válečných zranění a v posledních letech sloužila u pacientů, jejichž rozum byl zatemněn. Církev jim poskytovala stravu, útěchu a zklidnění s využitím bylinných extraktů, nových medikamentů i slova božího.
Dnes uklízela a stlala v pokoji profesora George Cantora, jejich slavného chovance, světoběžníka narozeného až v dalekém Petrohradě, známého svými matematickými traktáty. Prý se zabýval nějakými množinami a nekonečnem. No, není divu, že takhle dopadl, pomyslela si. Agátě ostatně celá matematika připadala bláznivá a nenormální. Až do své neblahé nemoci přednášel profesor na univerzitě v Halle. Ale dnes je to osamělý muž, za kterým nepřichází žádné návštěvy. Před pár dny mu proto dali na pokoj chasníka z nedalekého Landsbergu a zdálo se, že to nebyl špatný nápad. Jinak mlčenlivý profesor se s bodrým mužem přece jen dával do řeči a vracel se tak aspoň na chvíli do tohoto světa. Agáta, během své práce, nechtěně naslouchala konverzaci pacientů. Slyšela, jak se profesor muže otázal „A proč tu vlastně jste“? Muž ihned zareagoval, „No, protože mám na rukou jedenáct prstů“. „To je divné“, podivil se profesor, „a jak jste na to přišel“? Muž roztáhl prsty pravé ruky a začal počítat. „Tak palec je deset, ukazovák devět, prostředník osm, prsteník sedm, malíček šest no a s další rukou plus pět, dohromady jedenáct“. Profesor vážně pokýval hlavou, zamyslel se a řekl. „To já zas mám takový hotel, který i když je plně obsazen, může ubytovat další hosty“. „To je přece nesmysl“, vyhrkl muž. „Ale není“, opravil ho profesor, „ten můj hotel má totiž nekonečný počet pokojů a stačí, aby recepční požádal muže z pokoje číslo jedna, aby se přestěhoval do pokoje číslo dvě, odkud se host odstěhuje do pokoje číslo tři a tak dále a pokoj číslo jedna je volný. Dobré, ne“? Muž nevěřícně zakroutil hlavou, což profesora povzbudilo a dodal. „Dokonce, když přijede nekonečný počet nových hostů, tak je také ubytuju“. „Jste čaroděj“? ulekl se muž. „Ne“, odvětil profesor a pokračoval, „požádám dosavadní hosty, aby se přesunuli jen do sudých čísel pokojů, a všechny liché pokoje mám volné. Host z č.1 přejde do pokoje č.2, host z č.2 do pokoje č.4, host z č.3 do č.6 a tak dále. Je to prosté, všechny liché pokoje se vyprázdní“, usmál se muž, spokojen, že to nepopletl. Chasník na něj zíral se směsicí obdivu a soucitu.
Agáta si jen povzdychla a do profesorovy připravené sklenice s medikamenty přidala o sedm kapek valeriánských kapek více, než obvykle.