Tak nám zakázali E-čka, řekla by paní Milerová Švejkovi. A ten by odtušil „Však taky už bylo na čase, dyť nás s nimi v novinách tak strašili, že se člověk bál polknout jogurt nebo kousnout do buřtu. Co pan mocnář činí, dobře činí a nám hloupejm poddanejm nepřísluší, abychom nad tím špekulovali“. Možná tak nějak by se Švejk, kdyby ještě žil, postavil k zákazu E-ček v EU. Ten zákaz dobře zapadá do dlouhodobého všeobecného honu na chemii, kterého jsme svědci v médiích. A bohužel nejen tam. Chemické přísady zvaná E-čka nejsou samozřejmě toxické, ale jako u mnoha jiného není pochopitelně známo, zda snad nějak neuškodí při mnohaleté konzumaci. Výrobci však nepřidávají E-čka do potravin pro vlastní potěšení. Většinou se jedná o konzervační prostředky, které udržují potraviny déle v čerstvém stavu a zabraňují jejich oxidaci, napadení bakteriemi, plísněmi nebo jinými parazity. A právě jejich silná účinnost vyvolává podezření skalních strážců zdraví. Co když také mají nějaké vedlejší účinky? Vzdáme-li se však účinných a úspěšných konzervantů nebudou jiní za pár let lkát nad ohrožením lidí z konzumace rychleji se kazících a kontaminovaných potravin? Plísně znamenají karcinogeny a bakterie toxiny. Ostatně tak to ve vědě často bývá, že po desetiletích nastoupí jiná škola, která zcela obrátí výsledky té předchozí. Mléko je jednou zdravé a jindy bychom se mu měli vyhýbat. Konec konců napadání chemie je velmi vděčné a módní téma. Díky obrovskému pokroku analytické chemie není problém najít molekulu čehokoliv kdekoliv. A tak nás mohou děsit, co všechno jíme v chlebu, masu nebo vejcích. Ostatně naši rodiče a prarodiče to tam jedli také, jen je nikdo nestrašil. Přitom hlavně díky chemii je naše životní úroveň na takovém standardu, na jakém právě je a to už média jaksi zapomínají zdůrazňovat. Denně používáme plasty vyrobené díky ropě a moderním katalyzátorům, používáme elektroniku díky výrobě čistých látek a kapalných krystalů, zbavujeme se špíny účinnými detergenty, barvíme a impregnujeme své oděvy, na kterých se také často podepsala chemie. Prostě kam se rozhlédnete, tam zajisté najdete výrobek, na kterém se podílela chemie. Když onemocníme, spoléháme na účinný lék, který také obsahuje chemické sloučeniny. Najdeme u něj příbalový leták, který nás upozorní, že v životě je něco za něco. Nelze jen slíznout smetanu. Každé pozitivní působení s sebou také přináší určitá negativa. Možné vedlejší účinky. U léků nás to nepřekvapí, tak proč jindy v životě ano? Jde přece jen o to, aby ta pozitiva převažovala nad trpěnými negativy. Honba za absolutní bezpečností se stala modlou v dnešní společnosti. A při tom je to jen chiméra. Neslouží nám, omezuje nás a zbavuje nás části naší svobody. Proč má někdo rozhodovat za nás, že nemáme používat klasické žárovky, mít možnost si koupit toluen nebo účinný lék? Degraduje nás, stačilo by přece dát nám informaci či názor a rozhodnutí ponechat na nás. Takhle by jednou mohli zakázat používat i nůž, vždyť se s ním může někdo pořezat nebo někoho i zabít. Nejsme malé děti, zaznělo v počátku sametové revoluce. Nemělo by to zaznít i dnes? Vždyť základní svoboda udělat chybu, spálit se a poučit se z ní byla vždy důležitou součástí života. Už jednou se vládnoucí vrstva snažila myslet za nás. Ta stávající by to neměla opakovat, byť v jiné oblasti. Inteligentní člověk se s riziky života dovede vypořádat a blbce stejně neochráníte. 14.11.2009