Také jste zděšeni, když se zeptáte své ratolesti na nějaké významné datum z historie nebo kulturní pojem? Většinou to odbudou žertovnou nadsázkou a zůstanou „cool“. Vidět je to i na znalostních soutěžích, i těch zábavných, jako „Nikdo není dokonalý“. Starší lidé se dovedou orientovat, ale mladí plácají neuvěřitelné hlouposti. Ne, že by byla znalost historických dat, vyjmenování děl hlavních autorů nebo znalost významu cizích slov vrcholem vzdělanosti, ale přece jenom je v nás už od dob Marie Terezie zakořeněno, že nějaký všeobecný přehled by být měl. Abych světu mohl porozumět, měl bych ho aspoň trochu znát. Evropa, zvláště ta francouzská a německá si potrpěla na univerzální vzdělání a i my jsme byli její součástí. Pak nás léta totality a nedostatku ještě vyškolila v nezbytné improvizaci a připravila o pracovitost. Zcela jinak se na vzdělání dívají pragmatičtí Američané. Pryč s balastem, učit se jen to, co mě uživí a co na tom, že mi dělá potíže najít na mapě Německo nebo Ukrajinu. Co neumím, si najmu. Paradoxně se k naší podvědomé nelibosti zdá, že úspěšnější částí světa se ale stává ta, která se více specializuje. Informací a vědomostí je už tolik, že je není možné udržet v jedné hlavě a na důležitosti nabývá to o existenci informace vědět a znát, kde ji najdu. A tak moderní vzdělanec musí také být manažerem informací. I když se týmový vývoj stal nutností, tak přesto nový nápad musí vzniknout v jedné šikovné hlavě, aby bylo co vyvíjet. Nový nápad přijde zpravidla jen, když je na něj „zaděláno“ a byly nashromážděny dostatečné informace a jedinec se s nimi chvíli potrápil. Má-li být nápad revoluční, nestačí jen úzký úhel pohledu, ale přehled sousedních oborů se stává velkou výhodou. Tak se oklikou zase dostáváme k všeobecnému vzdělání a ti, kteří chtějí být na špici, by ho neměli opomíjet. Ostatně, jako ve většině lidských činností platí ono univerzální „zlatá střední cesta“. A tak vstřebávejte informace, protože nikdy nevíte, kdy se vám budou hodit. 20.10.2008