Lidstvo si velmi cení diverzity. Jak té biologické, tak i kulturní uvnitř jednoho druhu. A přitom současná civilizace je největším ohrožením diverzity. Diverzita představuje rozdíly a rozdílům se daří, když jsou od sebe odděleny. Tak jako různé teploty v prostoru se udrží jen, když mezi nimi není vodivé spojení, tak i různé kultury jsou stabilní, když jsou od sebe odděleny. Je to něco podobného, jako když v rámci kvantové mechaniky existuje mnoho stavů, ale jen do chvíle, než provedeme měření a pak zůstane jen jediný, ten realizovaný měřením. Z historie je známo nespočet případů, kdy setkání s technicky vyspělejší civilizací znamenalo zánik těch navštívených. Někdy velmi rychlý, jindy pozvolný. Vpád Evropanů do Nového světa, Afriky či Asie nebo Austrálie je toho dostatečným důkazem. Přitom nejde vždy o úmyslnou destrukci primitivnější civilizace. Ono úplně stačí, když tito lidé poznají výdobytky technické civilizace, které usnadňují život a zvyšují životní úroveň. Pak už se nechtějí vrátit k svým primitivním nástrojům, životnímu stylu v souladu s přírodou, který je sice primitivní ale dlouhodobě udržitelný. Přitom k rozvratu života stačí takové obyčejné věci jako džíny, trika, cola, televize a alkohol, které doprovází samozřejmě i efektivní nářadí a nástroje. Přitom platí princip blažené nevědomosti. Dokud tyto věci neznali, byli doma šťastni. Pak už nikdy nic není jako dřív. Zřejmě takto bychom dopadli i my při úspěšném setkání s mimozemšťany. Paradoxně diverzitu ničí i rozšíření vzdělanosti, protože ruku v ruce s ním jde komunikace a globalizace. Tak jako teploty se postupně vyrovnávají i civilizace pomalu spěje k jedné rovnovážné globální civilizaci možná různě vypadajících lidí, ale používajících obdobné předměty a vykonávající obdobné činnosti. Původní kultura už přestává být něčím klíčovým a stává se maximálně folklórem, tedy záležitostí volného času. Kulturní vykolejení vede k duševním zmatkům ze ztráty kořenů a trvá obvykle řadu generací, než dojde k přizpůsobení se nové kultuře. Ta bývá zpravidla také dynamičtější a hektičtější. To, co paradoxně chrání a konzervuje původní kultury jsou rigidní náboženské nebo totalitární systémy tím, že brání komunikaci a přijímání nových informací a konceptů. Zpravidla ale jen dočasně. I do ortodoxních islámských států pomalu pronikají šminky, mobily a internet. Konzumní společnost je příjemně nakažlivá. Odsuzuje ji zpravidla jen pár existenčně dobře zajištěných intelektuálů. Izolovaný fyzikální systém spěje k tepelné rovnováze, která nastolí všude stejnou teplotu. Bude i na naší Zemi za čas jakási rovnovážná civilizace? Bude to ta nejlepší, která zvítězila v soutěži idejí a konceptů nebo ta nejdravější nebo jen prostě ta rovnovážná? Princip života je ale v koncentračních rozdílech daleko od statické rovnováhy, která naopak symbolizuje smrt. Takže globální kulturou mnoho lidí něco získá v životní úrovni, ale lidstvo jako celek také něco ztratí. 26.4. 2008