V současné době jsme svědky velkého boomu, popularity a medializaci biopaliv. Rozumí se jimi především etanol přidávaný do paliva zážehových a metylester řepkového oleje do paliva vznětových motorů. Konec konců první auto Henryho Forda jezdilo na etanol a vznětový motor Rudolfa Diessla poháněl podzemnicový olej. Pak se však prosadila efektivní a levná ropa. Co způsobilo nyní renesanci a popularitu biopaliv? Strach z postupného vyčerpání fosilních ropných zdrojů a strach z globálního oteplování. Průmyslová lobby brzy vycítila, že tady je nová mezera na trhu a možnost jak kromě výdělku získat i státní subvence a tedy peníze z kapes nás všech. Základní myšlenka je dobrá a lákavá, jako ostatně skoro všechny, které vedly později i k tragickým koncům. Proč spalovat jen jednou dané zásoby fosilních paliv, když si jejich část můžeme pravidelně vypěstovat? V čem je tedy problém? Etanol se vyrábí především z plodin, které dosud sloužili jako potrava lidem nebo hospodářským zvířatům, tedy především obilniny a kukuřice. Zemědělci zvyšují podíl osevních ploch pro biopaliva na úkor ostatních plodin. Cena kukuřice v Nebrasce se zdvojnásobila. Farmáři už skoro nepěstují fazole, ale jenom kukuřici. Řada z nich má chuť přestat pěstovat hovězí dobytek a věnovat se jen výnosným biopalivům. Obdobné trendy se objevují i v Evropě s podílem řepky olejné. Rozhlédněte se po krajině ke konci jara, tolik žlutě tam nikdy dříve nebývalo. Řepka je toxická pro srny a další zvěř, která ji spásá. Každé biopalivo spotřebovává plodiny, které by mohly nasytit hladové obyvatelstvo naší planety a jejich nárůst by mohl destabilizovat trh potravin a zvýšit jejich ceny a dostupnost, převáženě pro hladem ohrožené oblasti. Jistým východiskem by tedy bylo nevyrábět biopaliva z plodin, ale z celulózových zbytků, které se dosud převážně spalují nebo kompostují. Princip výroby etanolu z celulózy je známý, obtížnější je však aby byla jeho výroba ekonomická. Současný technologický proces promění v alkohol pouze 45% energie obsažené v biomase, kdežto rafinérie získá z ropy 85%. Vědci hledají účinnější metody štěpení celulózy na cukerné zbytky i s využitím geneticky modifikovaných organizmů. Ve hře jsou i další suroviny, třeba řasy. Optimističtí propagátoři biopaliv argumentují tím, že emise skleníkových plynů vznikající jejich spalováním jsou menší, než u paliv fosilních. Optimismus však vyprchává, když k výrobě jediné plné automobilové nádrže bioetanolu je třeba tolik obilnin, kolik jídla z něj spotřebuje jeden člověk za celý rok. V bilanci výroby biopaliv musíme zahrnout i fosilní paliva použita při jejich produkci, produkci hnojiv, která vyžadují a s tím i emise oxidu uhličitého spojené. Pak už to nevypadá tak vesele. Některé studie dokonce říkají, že výsledek je negativní a horší, než přímé spalování fosilních paliv. Brazílii se podařilo po třiceti letech etanolového programu zbavit se závislosti na dovozu ropy. Je to však také proto, že vyrábějí etanol z cukrové třiny, což je mnohem ekonomičtější, než z kukuřice či pšenice. Úsměv z úspěchu biopaliv mrzne i na tvářích zelených. Plochy deštných pralesů i pěstitele dobytka ohrožuje expanze monokultury cukrové třtiny či sojových bobů. Farmáři budou nuceni rozorat další méně kvalitní půdu dosud ležící ladem a sloužící jako přirozené prostředí pro volně žijící zvěr, vytvářející krajinu a rezervoár biodiverzity. A to nejen v daleké Amazonii, ale i u nás. Jak tedy dál s biopalivy? Zatratit je. To jistě ne, ale přistupovat k nim s rozumem a objektivitou. Konec konců, až nám jednou opravdu dojde ropa, budou jednou z alternativ. 6.10.2007