Všichni jistě chápeme roli zákonů v moderní a složité společnosti. Ale zamysleme se, proč a kvůli komu vlastně zákony musí být. Nemám tím na mysli, že zákon o myslivosti, horním právu či ochraně hlaváčku jarního se většiny z nás vůbec nikdy nedotkne. Myslím tím, proč věci často samozřejmé musí být v zákoně uvedeny. Většina normálních a slušných lidí se přece a priori chová slušně a věci zapovězené v zákoně by tak jako tak nedělala ze svého vnitřního přesvědčení nebo z důvodů obecně přijaté morálky. Obecně přijatá a pociťovaná morálka je také předvojem zákonů. Nejprve lidé něco cítí, že tak by to mělo být, že to či ono je správné a jiné nesprávné. Začnou se podle toho chovat, protože je to výhodné. Výhodné, z hlediska většiny. Ale jisté menší procento lidí brzy pozná, že bude-li se tak chovat většina, ale oni ne, mohou z toho získat nezanedbatelné výhody. A to je ta chvíle, kdy to společnost musí vtělit do zákona. Soustavné narušování obecně uznávané morálky některými nepřízpůsobivými jedinci má na svědomí rozrůstání se a bujení našeho právního řádu. Zákonodárci pak podléhají pokušení vyjmenovat taxativně v zákonech všechny myslitelné i nemyslitelné prohřešky. A výsledek pociťujeme na svých bedrech všichni. Svým zákonům přestáváme rozumět. Odtud už je jen krůček k tomu neřídit se tím, co neznám a vrátit se k obecně uznávané morálce. V průměru to funguje, ale někdy se přece jen můžeme octnout v nesprávný čas na nesprávném místě a pak samozřejmě neznalost zákonů neomlouvá. V našich krajích převažuje litera zákona nad jeho duchem. Směrem hodně na západ je tomu jinak a tam často rozhoduje osobnost soudce. Ne nadarmo se mu tam říká Ctihodnosti. Vystačí tam s menším počtem písmen a větším podílem obecné morálky. Nevím, jestli by to u nás fungovalo, protože by se patrně našlo malé procento soudců, kteří by nebyli osobnostmi a Ctihodnostmi. Ale delikventi by to měli nepochybně těžší. Ani pověstná snaha českého člověka obcházet vyjmenovávací zákony by najednou nepomáhala. Nesmím-li ze zákona držet při řízení vozidla mobilní telefon v ruce, připevním si ho přece suchým zipem k zápěstí a už nic neporušuju. Ale nepokoušejte se to říct Ctihodnosti. Bude tedy i nadále přibývat zákonů a budou stále delší nebo se prosadí i cit pro to co je správné a co ne? Základní principy totiž bývají jednoduché. 23.4.2006