Evropa, jako by v soucasné dobe procházela opoždenou pubertou.
A pri tom již pred staletími byla úrodnou kolébkou
kultury, osvícenectví a vedy. Svetu dala i ideály svobody
a úcty k jednotlivci. Byli to práve výrazné individuality,
které v minulosti posunuly Evropu vpred. Nemalý podíl na
tom mají i osvícení svetští panovníci,
kterí temto individualitám dopráli sluchu a vytvorili jim
podmínky a pak krestanské základy. Potom se Evropou prehnaly
dve svetové války a dve totalitní ideologie a težce
ji poznamenaly. Svet se stal složitejším a ani sebegeniálnejší
jedinec ho již nedokáže obsáhnout sám. Nastala
epocha kolektivismu. Ne, že by lidé nespolupracovali již dríve,
ale v jednodušším svete byly patrnejší vudcí
osobnosti, cíle i priority. Démon složitosti ted poskytl
príležitost anonymní prumernosti. V našem živote
hrají stále vetší roli ruzné instituce, výbory,
hnutí a komory. A v nich dostávají velkou moc anonymní
úredníci. Ono je mnohem snazší obhajovat kolektivní
rozhodnutí, než nést na pranýr svuj osobní
názor. A tento novodobý mor krácí sjednocující
se Evropou. Jde samozrejme o boj o moc a vliv a pláštík anonymity
prichází vhod. Sjednocená Evropa, ale snad nebude znamenat
jednotná! To by byla katastrofa. Práve pluralita názoru,
postoju a individualit je tím nejvetším evropským
bohatstvím. A také imunitou proti ruzným nákazám
pricházejícím zvencí. Presto na nás v poslední
dobe vytrvale ze všech stran útocí tendence neco normovat,
narizovat, urcovat. Odtud už je jen krucek ke kontrolovat, sledovat. Slova
vysvetlovat, presvedcovat ci nabízet jako by se vytrácela ze slovníku
mocenských elit. Myslí si snad, že obcan ztratil soudnost
a neumí se najednou v živote orientovat, prizpusobovat a uplatnovat?
Proc se vyrojilo tolik „vizionáru“, kterí jediní
a nejlépe ví jak má vypadat banán, který
si koupím v obchode, jaké porady a kdy mám videt v televizi,
zda si smím nebo nesmím precíst knihu zrudného ideologa?
Zákazy a omezení místo upozornení a výctu
kladu a záporu s variantou ty se pak obcane rozhodni, zda koupíš
díteti hracku z PVC, zda chceš ohrívaný guláš?
Proc se odpurci potratu proste nespokojí s tím sami tak žít
a dávat príklad a proc usilují o to vnutit svuj názor
silove i žene v sociálne neudržitelné situaci? Životní
prostredí proste budeme chránit za každou cenu i kdyby to
melo zruinovat naši životní úroven. Tedy spíš
„vaši“, než „naši“. Oni by to všichni
nepochopili a tak to musíme rozhodnout za ne. V roli domestikovaných
zvírat jsme prece už pred nedávnem byli. Obcané jako
beztvaré stádo, které je treba vodit za ruce to nesmírne
vyhovuje byrokratickému duchu. Naopak sebevedomý obcan, který
se ptá a vyžaduje, to je velmi nežádoucí element.
Ty masy byrokratických úredníku prece budou vymýšlet
formuláre, pravidla, zákazy a omezení už jenom z pudu
sebezáchovy. Aby obstáli v konkurenci s jinými úredníky
a posílili tím svou vlastní duležitost. Proc liberální
myšlenky o sebevedomém obcanovi skomírají na úbyte
a Evropu obchází prízrak dirigizmu. Proc se neprosazuje
idea minimálního státu opravdu sloužícího
obcanum? Možná proto, že vetšina obcanu se mezitím
již stala úredníky? Nebudou muset naše deti zase jednou
na námestích cinkat klíci? Neškodí si cas od
casu pripomenout kdo jsem a kam chci jít. 14.11.2005