Novodobé náboženství

Evropa, jako by v soucasné dobe procházela opoždenou pubertou. A pri tom již pred staletími byla úrodnou kolébkou kultury, osvícenectví a vedy. Svetu dala i ideály svobody a úcty k jednotlivci. Byli to práve výrazné individuality, které v minulosti posunuly Evropu vpred. Nemalý podíl na tom mají i osvícení svetští panovníci, kterí temto individualitám dopráli sluchu a vytvorili jim podmínky a pak krestanské základy. Potom se Evropou prehnaly dve svetové války a dve totalitní ideologie a težce ji poznamenaly. Svet se stal složitejším a ani sebegeniálnejší jedinec ho již nedokáže obsáhnout sám. Nastala epocha kolektivismu. Ne, že by lidé nespolupracovali již dríve, ale v jednodušším svete byly patrnejší vudcí osobnosti, cíle i priority. Démon složitosti ted poskytl príležitost anonymní prumernosti. V našem živote hrají stále vetší roli ruzné instituce, výbory, hnutí a komory. A v nich dostávají velkou moc anonymní úredníci. Ono je mnohem snazší obhajovat kolektivní rozhodnutí, než nést na pranýr svuj osobní názor. A tento novodobý mor krácí sjednocující se Evropou. Jde samozrejme o boj o moc a vliv a pláštík anonymity prichází vhod. Sjednocená Evropa, ale snad nebude znamenat jednotná! To by byla katastrofa. Práve pluralita názoru, postoju a individualit je tím nejvetším evropským bohatstvím. A také imunitou proti ruzným nákazám pricházejícím zvencí. Presto na nás v poslední dobe vytrvale ze všech stran útocí tendence neco normovat, narizovat, urcovat. Odtud už je jen krucek ke kontrolovat, sledovat. Slova vysvetlovat, presvedcovat ci nabízet jako by se vytrácela ze slovníku mocenských elit. Myslí si snad, že obcan ztratil soudnost a neumí se najednou v živote orientovat, prizpusobovat a uplatnovat? Proc se vyrojilo tolik „vizionáru“, kterí jediní a nejlépe ví jak má vypadat banán, který si koupím v obchode, jaké porady a kdy mám videt v televizi, zda si smím nebo nesmím precíst knihu zrudného ideologa? Zákazy a omezení místo upozornení a výctu kladu a záporu s variantou ty se pak obcane rozhodni, zda koupíš díteti hracku z PVC, zda chceš ohrívaný guláš? Proc se odpurci potratu proste nespokojí s tím sami tak žít a dávat príklad a proc usilují o to vnutit svuj názor silove i žene v sociálne neudržitelné situaci? Životní prostredí proste budeme chránit za každou cenu i kdyby to melo zruinovat naši životní úroven. Tedy spíš „vaši“, než „naši“. Oni by to všichni nepochopili a tak to musíme rozhodnout za ne. V roli domestikovaných zvírat jsme prece už pred nedávnem byli. Obcané jako beztvaré stádo, které je treba vodit za ruce to nesmírne vyhovuje byrokratickému duchu. Naopak sebevedomý obcan, který se ptá a vyžaduje, to je velmi nežádoucí element. Ty masy byrokratických úredníku prece budou vymýšlet formuláre, pravidla, zákazy a omezení už jenom z pudu sebezáchovy. Aby obstáli v konkurenci s jinými úredníky a posílili tím svou vlastní duležitost. Proc liberální myšlenky o sebevedomém obcanovi skomírají na úbyte a Evropu obchází prízrak dirigizmu. Proc se neprosazuje idea minimálního státu opravdu sloužícího obcanum? Možná proto, že vetšina obcanu se mezitím již stala úredníky? Nebudou muset naše deti zase jednou na námestích cinkat klíci? Neškodí si cas od casu pripomenout kdo jsem a kam chci jít. 14.11.2005