Minulá i současné století často dostávají různé přívlastky jako století páry, elektřiny, elektroniky či biotechnologií, podle toho, co ve společnosti právě nabývalo vrchu. Obávám se, že to 21. století bude nazývané stoletím byrokratů. Tak jak se lidská společnost a vztahy v ní stávaly postupně složitější a komplikovanější, vznikla logická a přirozená potřeba tyto vztahy metodicky uspořádávat. A tak se zrodily zákony a normy a vznikla vrstva úředníků, která je vytváří a prosazuje jejich plnění. V dnešní rozvinuté civilizaci je potřeba norem a úředníků enormní a dávno již překročila hranice států. Většina činností je svázána normativními předpisy. Od norem technických až po ty společenské. Z těch mezinárodních nám v posledních letech přibyly systémy certifikace jakosti ISO 9000 a na dveře již klepou obdobné normy ekologické. To by samo o sobě nebylo tak zlé, protože systém a pořádek je lepší, než živelnost. Tedy za předpokladu, že je vytvářen pro lidi, aby jim sloužil. Ale tento systém vytvářejí zase jenom lidé a ti velmi brzy pochopí, že jim vytváření takového systému skýtá neomezený prostor nejen k seberealizaci, ale i obživě. A tak systém začíná bujet a narůstat přesně v duchu zákonů profesora Parkinsona. Odtud je již jenom krok k tomu, aby se s vaničkou vylilo i dítě a vzniká systém, který vytváří další a další formuláře, které po vyplnění nikdo nečte. Byrokracie začíná triumfovat. Důležitá je najednou především forma ale obsah, který nejsou většinou byrokraté schopni svou odborností pojmout se vytrácí. Tento rys byrokracie je možno přirovnat k tření v mechanice, entropii v termodynamice nebo ďáblu v náboženství. Tak jako máme morální povinnost odpírat zlu, nenechat kapat vodovodní kohoutky a neplýtvat potravinami máme i povinnost dbát na to, aby veškeré konání mělo rozumný smysl. Jinak opravdu našim potomkům odkážeme jen hrůzné ”století byrokratů”. (uveřejněno v Hosp. novinách 5.9.96) 16.8.1996