V druhohorách bylo teplo, dostatek kapradin a tak není divu, že plazí společenství dobře prosperovalo. Trvalo to několik milionů let a ještěři si vybudovali po celé planetě vyspělou a strukturovanou společnost. Již je dávno netrápil hlad, protože si potravu uměli konzervovat a vytvářet zásoby. Došlo u nich k dělbě práce a začali přemýšlet. Ale jak už to tak bývá některým ještěrům se nechtělo manuálně pracovat a dlouho trápili své malé mozečky, jak to udělat, aby za ně pracovali ti druzí. Až na to jednoho dne přišel jeden vypasený šedozelený ještěr. Jmenoval se Isosaurus a tak se celému systému začalo říkat ISO. Začal hlásat, že není možné jen tak něco udělat, postavit nebo ulovit. To by byl přece zmatek a anarchismus. Na všechno musí být předpis, vše, co se udělá se musí zapsat a co se zapsalo zkontrolovat. A on ví, jak na to. Líčil idylu světlých zítřků, až bude všechno popsané, zapsané a zkontrolované. Tyto myšlenky se zalíbily ještěří vládnoucí třídě, protože mít zapsané a pospané své poddané a vše co dělají se může hodit. A tak se Isosaurus a jeho druzi stali nositeli nového ještěřího náboženství. Každá rodina musela mít svou příručku jakosti a spoustu TOPek, které o nedělích předčítali v nových chrámech v jejichž čele byl velký pozlacený isoltář a na něm nejvyšší Příručka jakosti napsaná samotným Isosaurem. Jednotlivým jejím kapitolám se říkalo isongélia. Nějakou dobu to fungovalo a isosauři úspěšně přibývali na váze. Pak ale začaly problémy. Kapacita skladišť potravin najednou přestala stačit, protože většinu skladu zabíraly záznamy o tom, co se tam kdy uložilo a následně vyexpedovalo, kým, kdy a jak mu to chutnalo. Také na ještěřích farmách už pomalu neměl kdo pracovat, protože všichni zapisovali, evidovali, revidovali validovali a auditovali. A tak ještěří společenství začalo chřadnout a řídnout. S nostalgií ti staří vzpomínali na doby, kdy ještě bylo možné si jen tak něco vypěstovat či ulovit. Jen jedna farma v té mizérii prosperovala i nadále. Vedl a vlastnil ji ještěr malý vzrůstem s podivným, těžko vyslovitelným jménem Potěmkinsaurus. Ten si udělal takovou velkou mnohaset metrovou překližkovou ohradu a na ni namaloval titulní strany všech příruček a TOPek. V té ohradě si pak spokojeně pěstoval všechny ty ještěří lahůdky a dobroty. Neměl k nim sice certifikát, ale po večerech se u něj tlačili vyhladovělí ještěři a platili zlatem. Tedy dokud nějaké měli. Postupně to šlo s ještěry stále více s kopce, až nakonec na to ISO vyhynuli. Tedy až na rodinu Potěmkinsaura, kterému vymírající ještěři začali říkat savec, protože z nich vysál poslední zbývající majetek. A tak skončil věk plazů a začal věk savců. 2.12.2000