O mimoverbální komunikaci.

Nevím, jestli jste si někdy uvědomili, že jazyk a slova jsou jen částí našeho vyjadřování a vnímání. Ale jsou i jiné prameny, třeba umění, víra, meditace. Mně se to stalo nedávno při opakovaném poslechu jedné písně Nick Cave ”The bad seeds – the death is not the end”. Je o tom, že ať člověku život připraví různá příkoří a katastrofy – smrt není žádný konec či východisko. Podmanivá melodie a rytmus, střídaní zajímavých hlasů, k tomu přítmí ztichlého obýváku a stíny sporého světla lampy v koutě vytvářejí na stěnách fantastickou iluminaci. Člověk sedí, poslouchá, snaží se porozumět slovům v cizím jazyce. A pak melodie přechází někam do podvědomí a člověku se začnou hlavou honit pocity a myšlenky. Cítí a uvědomuje si jako v nějakém biografu, že život je složitý, mnohotvárný, strašně nevyzpytatelný a přitom krásný. Zítra můžeme stejně dobře prožít velké štěstí nebo nás přejede auto. A myšlenky plynou jako mraky na bouřlivé obloze, aniž by se pozastavily a rozvinuly. Člověk cítí, že ho čekají i horší okamžiky, ačkoliv ho život zatím spíše hýčkal. Ale teď sedí pohodlně usazený v křesle a jako v polosnu vnímá tu směsici hudby, sladké únavy a uvolnění ve svých údech a svojí mysl, která se rozběhla kamsi daleko do světa. Poslední tóny už dozněly, ale v naší mysli ještě rezonují a dozrávají. Myšlenky se jen pomalu navracejí a koncentrují. Zase si uvědomujeme hmotnost svého těla, že musíme ráno vstávat do práce a zaplatit inkaso. Ale přesto v nás zůstává něco, co nás potěšilo, obohatilo. Někdo nám pomocí zpěvu a hudby dokázal během pár minut sdělit spoustu myšlenek, ale hlavně pocitů, jako kdybychom přečetli zajímavou knihu nebo shlédli výjimečný film. Paradoxní je, že přitom každému posluchači sdělí něco trochu jiného. Takové zážitky se jen obtížně vypráví, právě proto, že se musí prožívat. Jen mě vždycky znovu a znovu překvapí, jak je takové mimoverbální vnímání hluboké a účinné. A na druhé straně můžete říct třeba tisíc slov a neřekli jste skoro nic. Každý z nás občas potřebuje takové pošimrání duše a každý má ten svůj recept. Pro někoho je to hudba, poezie, posezení v kostele nebo zamyšlení nad neobvyklým obrazem či meditace v lůně přírodě. A tak se mu nebraňte, ba naopak naučte se ho aktivně vyhledávat. Můžete tím jedině získat. 12.7.2000