Sedmého března jsme oslavili jedno významné výročí – 150 let od narození zakladatele moderního československého státu Tomáše G. Masaryka. A je nám tohoto výročí věru třeba. Potácíme se v morálním marasmu postkomunistického dědictví a znovuobjeveného kapitalismu. Je symbolické, že to byl profesor, filosof a hluboce morální člověk, kdo položil základy našeho státu. A ne nějaký populistický tribun lidu, toužící po moci. To se také projevilo na výsledku, kdy Československo bylo v meziválečném období jedinou skutečně fungující demokracií v chaotické střední a východní Evropě a koruna mohla soupeřit se švýcarským frankem. Naši předkové uměli za práci vzít a měli v sobě zásady, které jim vštěpil předchozí řád. ”Nebát se a nekrást” – jak symbolická byla tato morální Masarykova výzva k národu. Antitezi obojího jsme vrchovatě naplnili ve svých pozdějších dějinách. A přitom výchozí podmínky r. 1918 a 1989 měly společné to, že v obou případech jsme byli průmyslově nejvyspělejší částí sytému, který končil. Masaryk ctil pravdu z principu a stál za ní i když si tím nadělal hodně nepřátel, jako při odmítnutí protižidovských nálad v době obvinění Žida Hilsnera z rituální vraždy Anežky Hrůzové, tak i odmítnutím falešných rukopisů v době, kdy bylo třeba posilovat národní uvědomění. Cestu k sociální spravedlnosti viděl ve vzdělání a morálních hodnotách. Slušnost byla samozřejmou součástí života. Jak by nám teď bylo zapotřebí autority presidenta Masaryka. Ale byl by dnes ve své zemi prorokem? Nakolik je zde jiný národ, než ten, který naslouchal Masarykovi v dvacátých letech? Máme dnes také presidenta, který neváhal za demokracii a svobodu obětovat i svoji osobní svobodu, který má mezinárodní kredit přinejmenším stejný, jako měl Masaryk. Ale chceme být vůbec ještě slušní a morální? Vždycky se najde někdo, kdo bude lhát, krást a tunelovat. Ale jde o to, aby to byl jen někdo a aby se to o něm vědělo a zůstalo to na něm jako cejch. Paradoxně není ani tak důležité, jestli za to bude potrestán a neprávem získaný prospěch mu odňat, ale že bude lidmi opovrhován a ne mu záviděno. Věru neměl by snadnou práci tatíček Masaryk, kdyby se mezi námi objevil ve svých jezdeckých botách s bělostným knírem a s noblesou patřící spíše do předchozího století. 7.3. 2000(Listy NR)