Stáří

Na stáří není nic moc veselého. Přicházívá pomalu, nenápadně a takřka plíživě. Nejprve se jen trochu víc zadýcháte při cestě do schodů či kopce. Ihned se to snažíte zahnat útěchou: ”Jsem nějak z kondice, měl bych se více hýbat a cvičit”. Ale přijdou další indicie. To zdraví, o kterém jste celý život vlastně ani nevěděli, se tu a tam přihlásí žlučníkem, kýlou či žaludečním vředem. To se dá ještě víceméně jednorázově vyspravit, ale když se ozve cukrovka, artróza či jiné civilizační choroby, tak už si najednou musí člověk přestat nalhávat, že je všechno jako dříve. Vždy‘t i zrak a sluch nejsou nic moc, z rukou najednou začínají padat předměty, které to dříve nedělaly a ta paměť škoda mluvit. Nejen vzpomenout si na to co bezpečně víte, že víte, ale také zapamatovat si něco nového stojí najednou náramné úsilí. A člověk je náhle trochu pomalejší i duševně. I když v tom je příroda milosrdná a postižený jedinec to z lidí ve svém okolí zjistí až jako ten poslední. Ne nebojte se, se svou pamětí jste neztratili svoji inteligenci a zkušenosti, tedy aspoň ne zcela. Když máte čas posadit se do svého ušáku a rozjímat, tak to docela jde. Ale nesmějí na vás se spěchem, novotami a hlavně měnit vaše zaběhané a osvědčené zvyky. Když to neohrožuje vaše pohodlí, tak jste stále ochotni občas akceptovat i jiné názory a pohledy na svět. Ne, nejste zkostnatělí, to jen začínáte být trochu staří.
Pokud si uvědomíte, že stáří je něco neodvratného, musíte se naučit s ním žít. To neznamená se mu poddat, budete s ním už muset zápasit a bojovat až do konce života. A až to jednou vzdáte, tak to bude právě ten konec. Kromě fyzické aktivity, která je rozhodující pro to, abyste se vůbec dožili, je důležité nalézt si duševní zájmy a aktivity úměrné možnostem stáří. Mnohdy jsou to právě ty činnosti, na které dosud nezbýval čas. Ale nemyslete si, že ve stáří nelze dělat velké projekty. Jen to trvá trochu déle a cesta je kostrbatější.
Je zajímavé, že v průběhu života je člověk školen a připravován na to co přijde. Nejprve se naučit mluvit, civilizační návyky, pak škola a příprava na zaměstnání. Také zaměstnání znamená dnes samé učení a novoty. A pak najednou si přijde stáří, na které nás nikdo nepřipravil a před ním nevaroval. Je to snad tím, že stáří je jakýsi odpadkový kontejner? Možná. Ale o to víc záleží na vás. 20.12.1999