Tímto výrokem se před časem proslavil ruský premiér Viktor Černomyrdin. V poslední době ale začíná platit víc a víc na EU. Katar vyhrožuje zastavením přepravy plynu do Evropské unie, pokud členské státy budou přísně prosazovat novou směrnici zasahující proti nucené práci a poškozování životního prostředí pokutami. Jak dopadají snahy o rychlou dekarbonizaci, vidíme všichni. Stejně tak s elektromobilitou a dalším. O Angelině „my to zvládnem“, ani nemluvě.
Je vždy zlé, když si mocní začnou myslet, že pobrali rozum a ví vše nejlépe. Začalo to už Hitlerem a jeho tezí o nadlidech, úspěšně to rozvíjeli v SSSR deklarovanou nadřazeností dělnické třídy a poroučením větru dešti. A teď tomu nasadila korunu EU svým striktním zeleným náboženstvím s odpustky. V SSSR šlo o domnělou potřebu světové revoluce a EU jde o domnělou záchranu planety kdesi v budoucnosti.
Proč se mocní snaží vnucovat své teze zbytku světa? Chápu ještě, když se tak snaží žít ve svém mocenském okruhu, bohužel pro nás. V každé části světa proběhl jiný historický vývoj a jsou v jiné fázi. Někde zajišťují pořádek a řád nejlépe diktatury. Odstraněním již polepšujícího se diktátora Muammara Kaddáfího jsme uvrhli Libyi do chaosu a občanské války. Neslavně dopadla většina arabských jar. Šířením našich hodnot směrem na východ jsme přispěli k bezprecedentnímu vpádu Ruska na Ukrajinu.
Každého chceme poučovat, jak má žít a uspořádat si své věci. Myšlenka, že nebudeme kupovat výrobky od výrobců, kteří využívají práci dětí, vedla jen k tomu, že tyto děti hladoví na ulici. Ne vše, co nás napadne, se hodí do zbytku světa. Jinak se na svět dívá nasycený člověk z prostředí relativního bohatství a jinak člověk, který nemá jistou každodenní stravu. Každý cítí úplně jiné problémy, potřeby a oba mají svoji pravdu.
Kořenem zla je netrpělivost moderní doby. Dříve se nespěchalo a čekalo se, až nová myšlenka získá dost zastánců, až do ní sami podnikatelé začnou investovat a prosadí se v konkurenci jiných. To byl dokonalý filtr reálných a utopických myšlenek. Ne utkvělá idea, ale nabídka nápadu. Vůbec společnosti, které mají nějakou silnou ideu, jsou nebezpečné. Tato idea časem zastíní občany a jejich blaho. Ideální stát je jen pro občany, aby se jim lépe a svobodně žilo, což se po naší zkušenosti zdá být utopií. S novinkami nemá přicházet stát, ale podnikatelé. Stát má jen uhlazovat a umetat. Měl by dotovat jen základní výzkum.
Proč máme tu smůlu, že ať jsme v jakémkoliv mocenském okruhu, je vždy problematický? Možná jsme si Západ moc idealizovali, ale on se také výrazně změnil, když ztratil nepřítele. Začal vymýšlet hlouposti, aby se zabavil. Ale možná je to zákonité. Ukažte mi jedinou větší mocenskou oblast, kde by se nám žilo podle našich představ? Už i Kanadu, Austrálii a Nový Zéland opanovávají modernisté.
A tak s naší generací odejde ten starý svět, který také nebyl rozhodně ideální, protože dopustil dvě světové války a komunizmus. Ale měl jakési pevné základy a každý věděl, že dobro je dobrem a zlo je zlem. Ty základní pravdy se nyní deformují a bortí. Řada věcí se relativizuje. Držím palce mladým, aby tou dobou prošli bez karambolu, který by mohl být tím posledním a aby obnovili rovnováhu ve smyslu evoluce, ne revoluce. A ideu ať zase nahradí obchod.
Vyšlo v Neviditelném psu