Také jste ještě neslyšeli troubit jeleny v říji? Já tedy ne a jelena znám jen z guláše v Hrabalově Kersku. A byl vynikající. Stále více věcí neznáme už osobně, ale jen zprostředkovaně z doslechu a konsekvencí. To proto, že se nám rozšiřuje obzor, který už nestíháme osobně obsáhnout. Kdysi lidé tuto osobní zkušenost měli, ale platili za to tím, že téměř neopustili svou rodnou vesnici, a když tak jen do nejbližšího městečka. My dnes máme čerstvé informace ze všech částí světa, ale i z Měsíce a planet. Jsou zajímavé, ale jsme odkázáni na to jim věřit. I proto někteří tak snadno podléhají bláhovým konspiračním teoriím. Ale je dobře, že tyto informace máme. Občas nás sice ošálí, či vědomě podvedou, ale většina informací je reálných.
Mocní tohoto světa ale těží z toho, že lid ví jen to, co mu předkládají. Jak věda postupuje, zdokonalují se i marketingové strategie a jak jen málo upravit realitu, aby vytvářela žádaný příběh. Informace sama o sobě je sice nehmotná, ale ten, kdo ji má nebo ji dokonce vytváří, má v rukou velkou moc. Tak, jak naše technologie zvládly tvářet hmotu, přesunulo se těžiště zájmů do oblasti informací. Ten kdo ví jak, má výhodu. Ten, kdo to ví dříve, než jiní, má větší výhodu.
Během vývoje civilizace se zkušenosti postupně sdílely, okopírovávaly a věda zavedla dokonce otevřenost v publikaci objevů. Pak se zavedlo patentové právo, které je dnes nutné, aby se drahé vývoje dokázaly zaplatit. Vždy se našel někdo, kdo to chtěl rychleji a laciněji a tak se zrodila průmyslová špionáž. Podporovaly ji dokonce i některé státy. A tak se opět klíčové věci začínají utajovat. Souvisí to pochopitelně s politickým bojem. Nad Sovětským svazem měl Západ ve většině oborů technickou dominanci, ale to už dnes s Čínou přestává platit. A blafuje se. Reaganův mýtus o válce v kosmu pomohl uzbrojit SSSR.
Osobní zkušenost je nenahraditelná, protože nás informuje zevrubně mnoha aspekty události. Informuje nás nejen o tom, co a jak se stalo, ale i o tom co tomu předcházelo a následovalo. Odpovídá nejen na otázku „co“, ale i „jak a proč“. A to je důležité. Média nám dnes řeknou, co se stalo a v komentářích nás hned poučí, jak to máme chápat a co si o tom máme myslet. Čím jsou události pro společnost palčivější a klíčovější, tím více bývají i zkreslenější. Nebo si snad myslíte, že jsme o konfliktu na Ukrajině, či postupech a záměrech EU vždy jen nestranně informováni?
Tak to ostatně bylo vždy a jen západní demokracii se to na čas podařilo změnit, když tisk byl hlídacím psem. Dnes je těch psů mnoho ras a štěkají na všechny strany. A štěkají tak, jak jsou krmeni.
Pro šíření informací byl požehnáním internet. Umožnil rychle informovat vrstvy obyvatel, bez požehnání vrchnosti. Dokáže rychle zburcovat protesty a demonstrace. Najdete na něm vše možné, od návodu, jak nejlépe krájet meloun, až po návod na sestrojení atomové bomby. Moje žena už z Pinterestu obohatila naši domácnost o řadu praktických dovedností. Ale je to s ním, jako s kuchyňským nožem. Ne všichni ho používají ke krájení, ale také k bodání. Poslouží svobodomyslným i teroristům, což se dalo čekat. Mnohem horší je, že i internet lže. Je toho tam tolik, že dnes už obtížně zjišťujeme, co je pravdivé a co vymyšlené. Z hlouposti nebo hůře se záměrem.
A tak náš život ztrácí pevné opory, relativizuje se a stále více místo s fakty pracujeme s pravděpodobnostmi. Rozvolňuje to i morálku a pevné zakotvení člověka. Slůvko „určitě“ stále více nahrazuje „snad“. Svět se více, než realitou stává představením.
My dnes máme mnohonásobně víc informací, než bylo dříve možné za život obsáhnout. Jsme tomu rádi, protože nás obohacují a zvětšují náš obzor. Umíme je využít, nebo po nás jen tak stečou? Potřebujeme je? To už záleží na každém z nás.
Vyšlo v Neviditelném psu