Člověk má v mozku tzv. zrcadlící neurony. Když vidíme, jak se někdo směje, máme tendenci se také smát. Když je někdo smutný, jsme také smutní a máme tendenci mu pomoct. Evolučně to byl pozitivní rys, protože upevňoval a stabilizoval kmen. Tehdy to bylo samovolné a dobrovolné, nebyly žádné kvóty. A také v přiměřeném rozsahu. Jak se akční rádius člověka rozšiřoval, poznával jiné země a také jinakost. Reagoval na ni vznikem kolonializmu. Dnes odsuzovanému, ale v té době pozitivnímu vývojovému stádiu, umožňujícímu velký rozmach technické civilizace. Přinesl řadu pozitiv i kolonizovaným zemím, jako železnice, silnice, jazykovou znalost a nižší odborné vzdělání. Pak přišla éra národního uvědomění a kolonizátoři byli vyhnáni. Dokud bylo z čeho brát, tak to jakž takž šlo, ale dnes by řadě afrických zemí bylo lépe, kdyby zůstaly koloniemi.
Nicméně pokrok nezatavíš a tak se s celkovým blahobytem začaly lepšit i podmínky v Africe. Důsledkem toho začalo i v klimaticky nepříznivých podmínkách přežívat mnohem více narozených dětí. Začaly mít hlad a tak jsme tam dodávali jídlo a léky. Většímu množství lidí se narodí víc dětí a tak potřebují víc jídla. Ovšem možnosti obživy a dostupnost vody v saharské a subsaharské Africe se moc nezměnily. S klimatickou změnou spíše naopak. A tak se roztočila spirála ne nepodobná známé dluhové pasti. Jen taková Nigérie. Ještě v r. 1950 měla necelých 50 mil. obyvatel a dnes má 206 mil. Podobné je to i jinde. V subsaharské Africe se počet obyvatel může až ztrojnásobit z jedné na tři miliardy. Nejlidnatější bude Nigérie (počet obyvatel stoupne z 206 až na 790 milionů).
Už dnes se tam i jinde tolik lidí špatně uživí a tak se dávají na pochod. Chtějí se podílet na blahobytu vstřícné Evropy a jejím altruizmu. Není se jim co divit. My bychom nejednali jinak. Přemnožené hladové kobylky se také vrhnou na úrodná pole. A nezastaví je ani insekticid. Není to ostatně nic nového a migrační vlny byly i v minulosti. I my jsme kdysi z „našeho“ území vytlačili Kelty a Germány. A to se tehdy se ještě bránili se zbraní v ruce, ale nebylo jim to nic platné. Není to jen o sečných či palných zbraních. Těmi nejmocnějšími zbraněmi jsou totiž dělohy žen agilnějšího etnika a čas. Ve Francii to působí už od osamostatnění Alžírska a jsou tedy nejdále. Němci začali později a už také sklízejí ovoce. Švédsko bylo ještě za mého mládí zemí, kde se nekradlo a nemusely se zamykat domy a dnes.
Je to evoluční trend a my se navíc díky zrcadlícím neuronům a civilizaci neumíme bránit. No přece nemůžeme do těch hladových a neozbrojených střílet. Nedokážeme jim ani říct, že se jich bojíme a nechceme je tu. Mohli bychom sice říct, zůstaňte před branami a my to málo, co vám můžeme dát, vám tam dopravíme, jako dosud. Pastí se nám stává vlastní filozofie povinnosti pomoct válečným a podobným uprchlíkům ohroženým přímo na životě, tedy ten altruizmus. Za ni se schovává těch 98% ekonomických uprchlíků.
Lidé se umí efektivně postavit okamžité hrozbě či katastrofě typu výbuchu sopky, epidemie, požáru. Ale nedokážou rozumně čelit pomalému dlouhodobému zničujícímu trendu. Teď se o to snaží v případě klimatického oteplování a vidíte, co zmatků, rozporů a chaosu to vyvolává. Pomalý trend nás vždy doběhne, podobně jako žábu pomalé vaření ze studené vody. Stále ještě to není tak zlé, aby vyskočila.
Má taková situace řešení z hlediska obsazovaného etnika? Hledali ho neúspěšně již Keltové a pak i Římani před barbary. Jsou asi dvě nejpravděpodobnější cesty. Buď zvítězí v Evropě vláda pevné ruky a vypukne válka mezi bohatým Severem a chudým Jihem, jak ji kdysi předpovídali sociologové. Byla by to válka silně asymetrická a tedy krutá. Pravděpodobnější ale je, že se rozmělníme a budeme převálcováni a nakonec i demokraticky přehlasováni novou většinou.
Měli bychom, ale být asi více asertivní, aby to aspoň trvalo déle. Poznali jsme škodlivost invazivních druhů fauny a flory na náš biotop a konečně se mu bráníme. Ale invaze kulturní nepřátelsky naladěné jinakosti nám také neprospěje, byť jsme všichni lidmi. Altruistickými a nepoučitelnými.
Vyšlo v Neviditelném psu