Připadám si jako dinosaurus

Ne, že bych byl tak obrovský, i když tahat svých sto kilo do kopce dá zabrat. Rozhodně nejsem býložravý, na rozdíl od řady mých dnešních souputníků.
Za vrchol hudby považuji tu barokní, rockenrol a country. To dnešní dud-duc a rep mě spíš děsí a ohlušuje. Chodil jsem ještě do tanečních, kde mě učili valčík, polku, foxtrot i rumbu. Ba i mazurku. Ženy jsem žádal o tanec slovy „Smím prosit“ a ne „Protáhneme kostru?“. Ta dnešní deformace kloubů na parketu mi nikdy moc nešla. Jsem zvyklý chodit na pánské záchody, teď abych hledal ty správné dveře nebo čekal, že se tam objeví „žena“, která to chce zkusit do mušle. Kluci byli kluci a holky holky. A když ne, tak to řešili v ústraní. Nechodili do halasných a jásavých duhových průvodů. Přiznám, že jsem za život párkrát pleskl známé ženy po zadečku a teď se bojím, aby je někdo nenavedl, a aby mi to po desítkách let neosolily.
Zelenou jsme mívali rádi, zejména tu svěží zjara, teď abychom se jí báli, když střídá tu rudou. Lev loví antilopy a lidé těžili suroviny jako uhlí, plyn a ropu. To býval přírodní řád. Civilizace se dělala pro lidi, aby se měli lépe a žilo se jim snadněji. Teď a tady a ne za několik set let. Dostával jsem pohlavek za slova, která teď slýchám v televizi i od politiků. Historie byla prostě historií a učilo se o ní. Neomlouvali jsme se za to, že i Praha byla kdysi trhem s otroky, i když naštěstí ne moc s černými. Když se postavila socha, tak se nechala, protože vypovídala o tom, co bylo. Slova byla slova a nehledaly se opisné náhražky.
Vše bylo jasné. Zločinec a vrah byl prostě zločinec a dostal trest. Žádné – ale kdyby ho bývala měla matka víc ráda a neubližovali mu ve školce… Bílé a černé se najednou rozmázává nebo se stává duhovějším. Co platilo včera je jiné. Ano přisadila si i věda. Kdysi byla Země plochá či obíhalo kolem ní Slunce a planety (ne, že bych to pamatoval). Ve vesmíru byla jen normální hmota a energie a ne jako menšinou dnes. Částice bývala na jednom místě a ne, že je vlastně všude a vyloupne se někde teprve, když se na ni podíváme. Jen ve scifi bývalo, že budu mít v kapse malý počítač, s kterým se domluvím až na druhý konec planety a nějaký vševěd mi bude odpovídat na dotazy. Aby se lidé udrželi, musí se pořád učit.
Chápu, že je toho na lidi moc. Proto ale přece ještě nemuseli zblbnout. Největší odměny získávali ti, kdož vyvářeli hodnoty. Ať už to byly továrny, materiální zabezpečení lidi či nové vynálezy. Dnes jsou to baviči jako zpěváci, modelky a špičkoví sportovci. Zábava je vizí lidstva? Drog jsme se báli a naštěstí také nebývaly dostupné. Dnes pokud nezahulíte a nezkusíte stejné pohlaví, nejste in. Po Hirošimě zachránil Damoklův meč nukleárních zbraní mír pro několik generací. Dnes se pomalu připouští, že nějaký malý nukleární výbuch by mohl být.
Svět našich dědů a babiček se nezadržitelně ponořil do šera historie a my tu dnes máme něco, co jsme chtěli a přáli si? Nevím. Svět se prostě nějak vyvíjí a nerespektuje vždy naše přání. Jsou období jasnější a temnější. Člověk není pánem své evoluce, jen jejím následným vykladatelem.
Obávám se, že brzy vyhynu a nebude ani muset přiletět nějaký asteroid. Jsem s tím smířen. Ale možná zase jednou přijdu do módy, protože existují dinoparky a řada dětí si ráda hraje s figurkami dinosaurů.
Vyšlo v Neviditelném psu