Žijeme v zvláštní době. Byla blahobytná a to vždy podněcuje lidi k vymýšlení hloupostí a zbytečností. Začínají se pociťovat důsledky přelidnění a tak jako by se lidé přestali mít rádi. Ne jen navzájem, ale i sami sebe. A přitom každý psycholog vám řekne, že máte-li být šťasten, musíte se mít rád.
Ale dnešní společnost vyzdvihuje a upřednostňuje kde jakou menšinu. Jako by většina byla pejorativní. Místo podpory nadaných podporuje ty průměrné či podprůměrné. Kam ji přivedou? A příroda nadevše. Kvůli ochraně žab či čolků musely děti v severozápadních Čechách roky dýchat motorové exhalace a ohrožovaly je proudy tiráků, než se konečně postavila dálnice. Teď se schválil i zákon, který zavádí drakonické pokuty a i odpustky za stromy pokácené v rámci výstavby. Chráněná území se prosazují proti vůli lidí tam žijících. Z lesů nesmíme odnášet mech, neměli bychom těžit rašelinu, natož uhlí či ropu. Máme drahou elektřinu, protože se doplácí na obnovitelné zdroje. Stát má děravou pokladnu a tak se snaží získat peníze od lidí, kde to jde. Viz zvýšení daně z nemovitosti, tedy z toho, co už si člověk jednou koupil.
Dříve lidé pokojně budovali technickou civilizaci a užívali si blahobyt, který postupně přinášela. Vytvářeli ho pro lidi. Kde se ta dnešní misantropie v lidech najednou bere? Její nejzuřivější forma je misandrie, tedy nenávist k mužům, zejména bílým heterosexuálním. Historicky vybudovali blahobyt a teď jako by mohli za všechny ty problémy, které jsme si nadělali. Příklady z médií ukazují, že lidem často víc záleží na utrpení či problémech zvířat, flory a přitom přehlíží trpící lidi, jako třeba bezdomovce. Je to normální? Vědci zjistili, že když v nějakém prostoru pěstujete krysy a krmíte je, tak postupně tento prostor vyplní, přemnoží se a začnou být nervózní a agresivní vůči sobě navzájem. Začnou se nenávidět a bojovat spolu. Jako bychom s nimi měli hodně společného.
„America first“ už zaznělo. Odváží se také někdo prohlásit „Human first“ Člověk především? Ten, co žije tady a teď. Kdyby se lvi začali strachovat o antilopy, tak vyhynou. Jistě příroda je náš domov a její přiměřená ochrana je v našem zájmu, ale co se děje teď je příliš. Zájmy a potřeby lidí se upozaďují. Je módní zastávat se kde čeho, jen ne člověka a jeho potřeb a zájmů. Kam až tento antihumanizmus povede? Založí někdo Stranu normálního člověka a bude prosazovat jeho zájmy a potřeby? Volil bych ji.
Je jisté, že člověk na této planetě nebude věčně a skončí jako mnoho druhů před ním. Ať už degenerací, pandémií nebo, že si zničí přírodní prostředí. Mohou zasáhnout i kosmické vlivy nebo přírodní vlivy. Bojovat s nimi je marné. Není z našeho dnešního hlediska vlastně jedno, jestli to bude za tři sta let nebo za tisíc let? Máme se strachovat předem a ničit si šance a pohodu? Obětovat se? Jedna z variant je žít, tak jak se nám libí, jako dosud a až to přijde, tak to přijde. Ať si každá generace řeší své problémy sama. Budoucí generace budou mít stále mocnější prostředky, jak to řešit. Jinak hrozí, že tvrdé zelené náboženství přeroste v totalitní režim fašistického typu, kde občané druhé kategorie budou ti ne dost angažovaně zelení. Netvrdím, že žít po staru je to to správné, ale je to varianta. Mělo by se o ní hlasovat? Jak by to asi dopadlo?
Tak až vám zas budou říkat, co všechno musíme v rámci Green Dealu, tak se nad tím zamyslete.
Vyšlo v Neviditelném psu