Jestlipak si všimli zelení aktivisté české iniciativy na nákup 800 000 dělostřeleckých nábojů pro Ukrajinu? Ty v sobě nesou cca 6 400 tun výbušnin. Z každé tuny výbušniny vznikne jen malou částí voda a až 900 kg se změní v oxid uhličitý a ještě škodlivější oxidy dusíku. A to je jen zlomek, který se na obou stranách na Ukrajině vystřílí. Budou aktivisté tuto iniciativu blokovat? Doufám, že ne.
Svoboda je důležitější, než životní prostředí a je důležité ji bránit. To se skřípěním zubů asi uznají. Avšak neméně důležitá je spokojenost a životní úroveň lidí, kteří tu nebudou věčně a žijí svůj život tady a teď. Mají se stát mučedníky a obětovat se pro nějaký nejasný cíl v daleké budoucnosti? Pro další sociálně inženýrský experiment? Vzdálená budoucnost jim moc neříká. Nikdo jim detailně nevysvětlil, co to vše bude stát a znamenat a jen je balamutili vznešenými slovy o nutnosti záchrany planety. Teprve teď začínají pociťovat důsledky a měnit je ve volební preference. Je nejvyšší čas. Řada průmyslových oborů už podlehla a adaptuje se na štědrou dotační politiku EU a nebude lehké trend zvrátit. Snad se ho podaří dostatečně zmírnit a zbrzdit. Jistě, proč nepoužívat obnovitelné zdroje energie, ale pomalou evolucí a spíše jako doplňkové vzhledem k jejich charakteru. Vždy když někdo něco direktivně nařizuje, nedopadne to dobře. Jen postupný vývoj dospěje do rozumné rovnováhy a eliminuje co nejvíce negativ.
Blíží se volby do EU a to je ten krátký okamžik, kdy můžeme něco ovlivnit. Je jasné, že v EU musíme být, vystoupit z ní by bylo sebevraždou. Bylo by to jako vyhnání z kmene nebo smečky. I velmoc Británie se následně potýká s problémy. EU nám přinesla i mnoho dobrého (Schengen, volný obchod, sjednocení předpisů, dotace), ale chce z nás udělat jeden stát a my cítíme, že to zatím nechceme. Je přebyrokratizovaná a chce všechno řídit. Nevadily nám ani přesné rtuťové teploměry nebo amalgamové trvanlivé a levné plomby. Podlehla i mnoha neduhům, jako zelené náboženství a neumí si poradit s invazí ekonomických migrantů. Už to bohužel dávno není ten Západ, po kterém jsme toužebně pokukovali zpoza železné opony.
Jediné co je tedy reálné, je snaha modifikovat ji, aby respektovala různé názory a zájmy těch malých. Aby zbrzdila Green Deal. Musíme umět sem tam i zazlobit a hájit své, což naše vlády v poslední době moc neuměly, na rozdíl od Polska, Maďarska, Slovenska a Rakouska. Naši představitelé se raději nechávají poplácávat po rameni od těch, co mají v ruce moc a odcizují se nám. Chybí jim odvaha a jsou moc submisivní. Řada zvolených europoslanců také podlehla vábení vysokého platu a začala zpívat píseň chlebodárce.
Koho tedy za těch pár poslanců, co ČR má, do evropského parlamentu zvolit? Toto dilema asi řeší prostí lidé v celé EU, nejen u nás a tak je šance na korekci, či změnu. Každý si to musí za sebe rozhodnout sám. Uvědomujeme si, že je to trochu jiná situace a problémy, než s kterými se potýkáme doma u nás. Rozumnou variantou je proto i volit toho, koho bychom na vnitrostátní scéně nikdy nevolili a kdo se nebude chtít nechat poplácávat. Tak zvolte hlavně dobře a nepodlehněte té spoustě až pitoreskních subjektů, které však nemají šanci na zvolení.
Vyšlo v Neviditelném psu